Nikdy neuhnout

Deset let bez Jakuba Poláka

Před deseti lety zemřel Jakub Polák, výrazná postava českého anarchistického a lidskoprávního hnutí. Při této příležitosti jsme požádali jeho spolupracovníky, přátele a známé o vzpomínku a zhodnocení jeho osobnosti i aktivit z dnešní perspektivy.

Ivo Mathé

výtvarník

 

Jakub Polák byl monstrum. Nejen proto, že jsem se s ním seznámil jako čtrnáctiletý anarchista a skoro každý mi tehdy připadal velký, ale protože takový skutečně byl. Vidím ho, jak nese dva sudy s pivem na zádech, jak najíždí s náklaďákem do davu nácků, jak se živí pouze chlebem a margarínem. Jakub se nebál jakékoli konfrontace, nikdy neuhnul z názoru ani z pozice, na níž zrovna stál. Byl zkrátka chlupatá dělová koule. V Rotterdamu plaval v moři v únoru bez ohledu na mráz asi půl hodiny, protože byl u moře poprvé. V raných devadesátkách byl inspirátorem, který otevíral oči tehdejším teenagerům.

Měřeno současnýma očima, jistě byl v mnoha ohledech kontroverzní osobnost, sám jsem na něj mockrát nadával, ale přes všechny jeho problémy ho stále vnímám především skrz jeho odhodlání a opravdovost v boji za spravedlnost a svobodu. Těžko říct, zda jeho odkaz, který lze hledat v jeho textech a především v jeho činech, může být inspirací i pro další …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě