Jako moucha v kaleidoskopu lezeme mezi střepy. Přes hovory u kafe, nadávky, nedočtené články. Kratičké úseky s ostrými hranami, z nichž se něco skládá.
„Myslím si, že máme hezké manželství; jak vidíte, je tu naklizeno i uvařeno,“ dí pyšně na iDNESu zápasník o svém svazku s bývalou pornoherečkou. „Což teprv až se bude muset dovážet čpavek,“ praví muž ve středních letech. „Slyšeli jste někdy o Haber-Boschově procesu? Já ano, jsem totiž vzdělán v chemii.“ Muž, žena, odborník, všichni spolu jdou – a jdeme – k podobným koncům. Nepěkným.
„Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ptá se zákoník v desáté kapitole Lukášova evangelia ve střípku konverzace s Ježíšem. Ježíše tím „zkouší“, ale ta otázka směřující ke konci je platná.
Lukášův Ježíš ho nejprve vede k dvojpřikázání lásky. Člověk má milovat Boha, jak to nejvíc jde, a svého bližního jako sebe sama. Zákoník se následně ptá: „Kdo je …
