Smrt mladé Íránky zadržené kvůli tomu, že nebyla náležitě zahalena, dostala do ulic íránských měst davy protestujících a při následných nepokojích zahynuly desítky lidí. Stejně jako u jiných protestů z posledních let se nicméně ani tentokrát nezdá, že by to stačilo k pádu režimu.
Nejnovější vzedmutí ženského emancipačního hnutí v Íránu, spuštěné smrtí Mahsy Amíníové, nesvědčí nutně o tom, že by právě v této zemi měly ženy horší postavení než v okolních státech. Oddělováním práv žen od práv mužů navíc západní liberální komentátoři podkopávají vlastní tezi o nedělitelnosti a univerzalitě lidských práv. Můžeme se pak bavit o tom, zda práva mužů jsou v Íránu o tolik větší, než je tomu u žen, potažmo zda se Íránkám daří hůře než třeba ženám v Saúdské Arábii. Na problém lze totiž nahlížet i z opačné perspektivy – právě v Íránu ženy mohou do chodu země promlouvat daleko hlasitěji a účinněji než v zemích, jako je Afghánistán, Pákistán, Irák nebo Saúdská Arábie. Nejde o zlehčování osudu íránských žen, ale o zachycení různých rovin a nuancí, které tento problém obnáší. Teprve pak je možné přemýšlet, které změny jsou dosažitelné a jakými způsoby.
Jistá žena pocházející z milionového Šírázu mi například před lety líčila, jak těžce narazila v malém kurdském …
