Dejte pokoj!

Jak to dopadne, když zemitá energie Felixe Holzmanna kontaminuje slavná díla světové literatury i pár děl literatury současné? Kromě toho, že se v nich konečně děje něco pořádného, zároveň „nic nepřežilo, všechno se rozpadlo“.

James Joyce: Odysseus

– … ano má horská květino a nejprve jsem ho pažema objala a stáhla k sobě až ucítil má navoněná ňadra ano a srdce mu bušilo jak divé a ano řekla jsem ano chci Ano.

– Ale jděte, pane Blůma, to říkal kdo? Manželka?

– Ano.

– No to už jste povídal, že říkala ano, ale mě zajímá, jestli to byla vona…

– No ano, však jsem vám to právě řekl!

– Vy mně? Dejte pokoj, vy jste mně řek ano? No to já vám teda ne!

– Poslyšte, vy to vůbec nechápete. Ne já vám. Ona mně…

– … řekla ano.

– Ano.

– Manželka.

– Ano.

– A ještě něco dalšího říkala?

– Ano.

– Aha, takže ne. Furt jenom ano, že ano.

– Ale ne…

– Jo, takže nejdřív ano, a pak zas hnedka ne? No jo, to je celá vona!

– No dovolte!

– Počkejte, dyť jste říkal, že vám to říkala manželka…

– Ano.

– No tak jakpak …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě