Místo techna písničky

Postcovidové album Jasss

Španělská producentka Jasss představila v září na pražském festivalu Lunchmeat své poslední album A World of Service, které vychází z pandemické zkušenosti izolace a osamění. Směs hyperpopu, power electronics a IDM se však v koncertní podobě rozpadla do noisového bezčasí.

Na internetu koluje jen málo videí, na nichž je v Berlíně usazená španělská producentka Jasss zachycena při koncertním setu. Na jednom z nich, natočeném na pódiu berlínského klubu Kraftwerk během festivalu Atonal v roce 2017, produkce začíná trochu nemístně působícím freejazzovým sólem a postupně přechází v rytmický patern složený z elektronického beatu. Do něj se opět vkrádá jazzové piano a další rytmika a skladba graduje hlukovými stěnami tvořenými syntezátorovými zvuky s pozvolna se zvyšující frekvencí. Jen pár dní před tímto vystoupením Jasss debutovala albem Weight­less a okamžitě se stala vyhledávanou DJkou – právě pro svou schopnost kombinovat postklubové rytmy s noisem i celou škálou tradičně znějící hudby.

 

Protipól hypermaskulinity

Weightless bylo založeno na esotericky znějících analogových syntezátorech a chladné, přesné rytmice. S jistou škodolibostí by se dalo říct, že k podobnému zvuku se dopracuje každý, kdo se rozhodne žít v Berlíně. Jasss, občanským jménem Silvia Jiménez Alvarez, pochází ze severošpanělské Asturie a zprvu čerpala z hardcoru a metalu; občas zmiňuje i vliv afrických rytmů a tradiční španělské hudby. Je­-li však pro její berlínské nahrávky něco typické, pak je to minimalismus a odtažitost, se kterou přetváří hudbu minulosti do hudby současné. Skladby Jasss mají až hypnotický charakter a chladné polohy vyvažují vpády emotivního jazzu nebo chaotických zvuků.

Součástí pozitivních ohlasů na debutové album bylo i opakující se tvrzení, že jde vlastně o femininní protipól jinak hypermaskulinního techna. Tato možná trochu tendenční myšlenka celkem dobře vystihuje fakt, že tvorba Jasss je málo předvídatelná a neobsahuje typicky pravoúhle zorganizované vzorce postklubové hudby. Mnohem více je založená na intuici, emotivních obratech a zdánlivé neorganizovanosti skladeb.

 

Zpomalená hudba z večírku

První deska Jasss by mohla být považována za jednu z typických ukázek emotivně­-dystopické klubové produkce vznikající na sklonku předpandemického světa. Když pak na konci roku 2021 Jasss vydala své zatím poslední album A World of Service, zřejmě se všeobecně očekávalo pokračování v těžkém klubovém zvuku – tím spíš, že nahrávka vyšla na labelu Ostgun Ton, který se zaměřuje na techno a je spojen s ikonickým berlínským klubem Berghain. Namísto toho se objevila až bizarně působící kompilace (hyper)popu, power electronics a atmosférické IDM. Zatímco předchozí deska byla rozkolísaná a mírně chaotická, A World of Service sestává z přehledně uspořádaných skladeb, v nichž se výrazně prosazuje i producentčin vlastní vokál. I když každý track tvoří poměrně uzavřený svět, celkově lze nahrávku vnímat jako obstojné, kompaktně poskládané popové album s řadou ­melodicky chytlavých postupů, jež najdeme třeba v titulní skladbě A World of Service nebo v závěrečné Wish.

Recenzenti o novém počinu zpravidla referovali jako o podivném, genderově fluidním díle, odrážejícím zkušenost dlouhé izolace během pandemie covidu­-19. Ostatně doprovodné video s lo­-fi estetikou zachycuje Jasss v soukromých a vlastně nijak atraktivních situacích při činnostech, které provádí leckdo, když se doma trochu nudí. Skutečně jde o nahrávku, u níž se na první poslech nedá s jistotou říct, že ji ještě někdy budete chtít slyšet. Působí opravdu divně a velmi se liší od všeho, co byste si dokázali představit pod označením „současná hudba“. Kombinují se zde chytlavé melodické linky s atmosférickými a abstraktními zvuky, vokály prohnané autotunem a až romantizující odkazy na trip hop devadesátých let. Album má navíc značně přibrzděné tempo a jeho energetický potenciál zůstává nenaplněn: při poslechu si možná budete připadat, jako byste si zpomaleně přehrávali hudbu z rozjetého večírku. Jde o relativně poklidnou kolekci písniček, kterou snad lze vnímat i jako úvahu nad tím, co můžeme čekat od světa, kde se na pandemii už skoro zapomnělo, ale věci se nechtějí vrátit do starých kolejí a naskočit do někdejšího tempa se zdá nemožné.

 

Agónie klubové elektroniky?

To vše ale platí pouze tehdy, pokud A World of Service posloucháte z desky. Živá podoba, jak ji Jasss předvedla na letošním festivalu Lunchmeat, má s nahrávkou jen málo společného. Skladby prošly tak vysokou mírou dekonstrukce, že z nich v mnoha případech zůstal jen náznak melodického vokálu a zbytky rytmu. Ostatní složky se slily do táhnoucích se noisových ploch. Přesto ale nešlo o hudbu, která by disponovala výraznou energií. Místy působila v klubovém kontextu téměř nepatřičně – postrádala drive, který očekáváme od koncertů postklubové hudby. Chybějící energii nedokázal ­nahradit ani ­ledkový light design a VJ set Bena Kreuk­nieta, který navzdory veškeré technické dotaženosti představoval ukázku těch nejobvyklejších klišé, jaká dnes lze v klubovém prostředí vidět.

Nabízí se tak úvaha, co dnes můžeme očekávat od přebuzené elektronické hudby, která svého vrcholu dosáhla těsně před covidovými roky. Pokud žánr power electronics před pár lety dokonale vyjadřoval apokalyptickou jízdu neoliberalismu spojenou s melancholií nadcházejícího rozvratu klimatu, o dnešní situaci je možné uvažovat jako o agonickém stavu, v němž sebevětší akcelerace nepřinese kýženou dopaminovou reakci. Víc přidat už jednoduše nejde. Z tohoto úhlu pohledu se poslední nahrávka Jasss jeví jako úkrok k vyrovnaným a emotivně klidným polohám, které nám nenásilně ukazují možné východisko z traumatické zkušenosti.

Autor je umělec a vedoucí Centra audiovizuálních studií FAMU.

Jasss: A World of Service. Ostgut Ton 2021.