Společnost Jindřicha Chalupeckého připravila pro pražskou galerii Display rozsáhlou výstavu Nejen nukleární rodina, jejímž tématem jsou nejrůznější podoby rodinných vztahů. V expozici najdeme díla čtyř desítek autorů a autorek reflektujících své zkušenosti, přání či „recepty na štěstí“ v podobě revize tradiční rodiny.
V Malé encyklopedii nepatřičnosti (2019) výtvarného umělce a teoretika Václava Magida najdeme heslo Rituál společného jídla, v němž autor píše o kultuře stolování: „Společné jídlo je rituálem, který v sobě spojuje prvky výslechu a popravy (…) Tím, že přijímáte krmi, kterou vám nabídli, na sebe zároveň berete úlohu sousta, které má být rozporcováno podle jejich hodnotového systému.“ V našem kulturním prostoru je jednou z podob tohoto rituálu rodinný oběd nebo večeře, při nichž se nezřídka posuzuje, jak osobní identity rodinných příslušníků pasují do společného hodnotového rámce, a výsledkem pak může být právě onen magidovský pocit „nepatřičnosti“.
Zvýšená citlivost pro vnímání otázek identity i zjevné společenské změny, které v současnosti pozvolna vedou k větší emancipaci některých dosud přehlížených nebo utlačovaných identitárních menšin, ukazují i na nutnost revize konceptu tradiční rodiny euroamerického střihu, tedy té rodiny, která …
