Vánoce a pošta – to vždycky patřilo k sobě. I když pohlednice s motivy smrkových větviček, perníčků a svíček už vyšly z módy, nostalgie, která po nich zůstala, pořád působí. Je sice hezké, když se písmena tvořící logo Googlu dočasně změní v barevná světýlka, ale k obrázku postilióna dujícího do poštovské trubky uprostřed zasněžené návsi to má pořád daleko. Ostatně přesvědčte se sami. Stačí zajít na poštu a podívat se na obal soupravy k lití olova od firmy Betlemia za 169 korun: pošťák troubí a děti se sbíhají pro nadílku. Vedle je papírový betlém v ladovském stylu, nálepky do koupelny, omalovánky, magické fixky a barvy na obličej, o něco níž bestseller Kateřiny Tučkové, model historického vozu Škoda 706 RO, voskoví andělíčci a balónky. A všude kolem stovky dalších překvapení – jako v tombole. Jenom ty vánoční pohledy nikde nevidím. Místnost je malá a věcí na prodej je tu tolik, že zabírají celou plochu skleněných přepážek i vitrínu na protější zdi. Pobočka se nachází na sídlišti z konce šedesátých let, přes poledne má pauzu, a když sem přijdete po jedné, uvnitř jsou jenom důchodkyně. Pracovnice působí vyčerpaně, ale zřejmě nemají na výběr: žertem i domluvou se každou z nich pokusí přimět k nákupu některého z mnoha stíracích losů. Kromě Rentiéra, Pokladu, Černé perly, Zlaté šupiny a Čokoládového snu – losu s vůní čokolády – jsou tu i sváteční edice nazvané Adventní kalendář, Vánoční přání nebo Šťastný a veselý. Zatímco se stařenka přede mnou nechává dlouze přemlouvat k hazardu, zírám na Karla Gotta s kominickou štětkou pod paží, jak se usmívá z obálky Životopisného kalendáře pro štěstí. Sám mám ale smůlu. Jen co se dostanu na řadu, systém zamrzne. Paní rezignovaně kliká gelovými nehty a stres zajídá hrstí brambůrek. Že by nedávno ohlášený záměr České pošty nabízet na pobočkách nově i občerstvení – „sušenky, bonbony a podobně“ – měl přece jen něco do sebe? Ale možná by bylo jednodušší vzít to za druhý konec a přesunout Czech Point do večerky naproti.