Upír jako metafora kapitálu se objevil už u Karla Marxe. I proto by se dalo očekávat, že bude na pomyslné ose třídního boje stát spíš na pravici. Ani ti nejmocnější zástupci krvelačných monster se však nemusí dostat na vrchol potravního řetězce – a snadno se mohou zmýlit i při rozhodování, koho vysávat.
„Čokoládový krém je pravicový, salát levicová úchylka a antijídlo,“ nechal se kdysi slyšet Václav Klaus. S podobným despektem se vyjádřil o snowboardu coby „levičáckém dopravním prostředku“, a levicový je podle Klause rovněž kuřecí řízek, voda v plastové lahvi nebo batoh. Můžeme to přičíst na vrub lehce bizarnímu tunelovému vidění člověka, který zcela vážně pronesl větu: „Já v žádném případě netvrdím, že jsem bůh.“ Na druhou stranu některé věci jsou nebo byly jednoznačnými atributy buďto pravice, nebo levice: cylindr versus bekovka, koňak versus lahvová desítka, ježdění po městě „esúvéčkem“, nebo naopak na kole – to všechno do nemalé míry souvisí s politickými preferencemi. A protože si v tomto čísle připomínáme výročí hned tří kanonických upírských děl, nabízí se otázka, jak je to s upíry: jsou pravicoví, nebo levicoví?
Politika, nebo sociologie
Mohlo by se zdát, že upíři, jejichž neživot je spojen s vysáváním …
