Následující povídka vznikla v roce 1885, tedy dvanáct let před Draculou Brama Stokera. Pacient ústavu pro choromyslné, „nejkrásnější případ lucidního šílenství“, vypráví svůj příběh řediteli a vězeňskému inspektorovi. Co si počít, když zjistíte, že doma vychováváte malého upíra?
Doktor Malaguti byl ke mně ze své pozice ředitele ústavu pro choromyslné neobyčejně laskavý: neustále mi opakoval, že je mi instituce zcela k dispozici pro jakýkoli výzkum, a to – jak neváhal s nejpřívětivějším úsměvem dodat – bez ohledu na doporučující dopisy.
Večer na mě po návratu do bytu – dvou pokojů, vyhrazených mi v doktorově příbytku – s matematickou přesností mezi půl devátou a devátou diskrétně klepal klouby o dveře, čekaje na mé „Vstupte, vstupte, milý doktore“: asi deset minut přecházel sem a tam po pokoji jako zmatená moucha, aby nakonec usedl naproti mně a s nepředstíraným zájmem se důkladně poptal na mé bádání.
„Vidím, že neztrácíte čas; ovšem já, když jsem navštěvoval ty nejslavnější italské a zahraniční ústavy pro choromyslné, vždy jsem se dopředu informoval o jejich nejdůležitějších případech, pro něž si zaslouží pozornost.“
„Žádám vás, abyste se vyjádřil jasněji!“ zvolal jsem. „Prosím …
