V novém cyklu veršů je Martin Poch nezvykle dystopický. V básních se ozývá volání o pomoc a svět tepe nemístností a vnitřním napětím. „Až udeří černé svědomí,/ servery se samy zrestartují./ Bdící zaspí spánkem spravedlivých/ a v celé zemi se rozhostí sociální smír.“
když vás vidím, že tady musíte žít?
Ty jsi si stěžovala? No to snad ne!
1. V létě je všechno slyšet
Jsou to cvrčci,
kteří o horkých letních nocích přitápí
pod oknem.
A sítě proti hmyzu
zmírňující ztráty tělesné teploty.
A také tokajské,
co prohřívá útroby mrazivé ložnice.
To všechno se děje,
když se v širokém okolí rozestlaného letiště
vyrojí tiplice.
V tu ránu spící
hbitě popřejí bdícím
hlavně zdraví a všechno nejlepší
k proleženinám.
Celou noc na dětský pokoj padala tma,
za oknem vyvstával zlověstný monument:
budova domova …
