Patero ročních období v domě hrůzy Zity Kabátové

Víte, milostivá paní, že je mi vás líto,

V novém cyklu veršů je Martin Poch nezvykle dystopický. V básních se ozývá volání o pomoc a svět tepe nemístností a vnitřním napětím. „Až udeří černé svědomí,/ servery se samy zrestartují./ Bdící zaspí spánkem spravedlivých/ a v celé zemi se rozhostí sociální smír.“

když vás vidím, že tady musíte žít?

Ty jsi si stěžovala? No to snad ne!

 

1. V létě je všechno slyšet

Jsou to cvrčci,

kteří o horkých letních nocích přitápí

pod oknem.

A sítě proti hmyzu

zmírňující ztráty tělesné teploty.

A také tokajské,

co prohřívá útroby mrazivé ložnice.

To všechno se děje,

když se v širokém okolí rozestlaného letiště

vyrojí tiplice.

 

V tu ránu spící

hbitě popřejí bdícím

hlavně zdraví a všechno nejlepší

k proleženinám.

 

Celou noc na dětský pokoj padala tma,

za oknem vyvstával zlověstný monument:

budova domova noční můry,

zařízení strašidel,

dům hrůzy,

nebo jak jinak tu instituci nazvat

nezkalenýma očima.

 

pokoj pokoj pokoj pokoj pokoj

pokoj pokoj pokoj pokoj pokoj

pokoj pokoj pokoj pokoj pokoj

pokoj pokoj pokoj pokoj

 

 

2. Milostivé léto

Hrubá stavba,

která za všech povětrnostních podmínek

i za bílého dne

ostentativně náměsíční v krajině lebeční.

Novostavba

s černými průzory v anemicky bílé omítce,

s kukátky do temné společné chodby

a ještě temnějších duševních pochodů.

Barabizna

jako doprovod staniční sestry na pochůzce

roznášející vdovské důchody

s černou modřinou letního nebe za okny.

 

Stavební práce ustaly nadobro.

Mayday.

V dálce utichlo další letadlo.

 

Konečně jsou zase slyšet cvrčci,

i to táhlé á a ó,

vrtačka od sousedů

i to, jak kočka leze dírou…

A pak

ta hlasová zpráva,

to tísňové volání,

ten šílený výjev

uložený v chronické paměti:

hluchoněmá návštěva.

 

To strašné vytí ve smyčce… pes oknem.

 

Ale odkud to jde?

Větrací šachtou,

nebo snad zásobovací rampou?

Ne, tam je sklad a zhasnuto,

černá sanita a v ní TV Mňau.

 

Nejsou to stroje ani zvířata.

 

_____ _____ _____ _____ _____

_____ _____ _____ _____ _____

_____ _____ _____ _____ _____

_____ _____ _____ _____

 

 

3. Létomřivo

Pomoc!

Nejdřív jakoby jen zkusmo a s krátkým o

na konci.

Pomoc… pomoc!

Hlas získává na jistotě.

Pomoc, sestro!

(někdy familiárněji) Sestřičko!

To zas ta jistota trochu kulhá,

takže po slově pomoc

obvykle následuje pád.

Haló!

To je evergreen,

kterým se sice nedá nic zkazit,

ale většinou ani získat.

Tady jsem, haló! V koupelně!

Kdyby tak ty chytré sledovací systémy

uměly poskytovat pomoc!

Pomoc!

O se pomalu protahuje jako kočka,

která má devatero krčků z nanomateriálů.

Pomóc!

Noc je ještě mladá; tak tedy ještě jednou

a pořádně:

Pomóc,

pomóc,

pomóóóc!

Musíte mi počkat!

 

Je to rajská hudba, milostivá paní,

když vás tu mám na svém sonaru.

 

Poprvé jsme letos viděli volavky,

ty s umělou demencí.

Zůstanou s námi i v podletí

pod mostem na břehu řeky Léthé?

 

Převedeno do plochy zní to asi takhle:

 

POMOC _____ _____ POMOC _____

POMOC _____ POMOC _____ _____

_____ POMOC _____ _____ POMOC

P____ PO___ __M__ __M_C

 

 

4. Letničky, trvalky

Noční motýl v lásce znamená,

že je marná, že je ztracená.

Letí, letí, do tmy odletí…

 

Na jednom okně je nalepená nějaká

vystřihovánka:

vánoční andělé, hvězdy a ledové květy

vzhůru nohama.

Pavouci vrací krmítku ztracenou funkci.

Ruka mechanicky obrací listy Vlasty

a Květů zla.

 

Domov je tam,

kde už tě nemusí přivazovat k posteli,

jen rozhodíš rukama

svůj kompas

a uděláš

pá!

Papa!

mócpomócpomóc!

 

Co teď?

Nejsou to náhodou dva hlasy v jednom?

Ale odkud?

Těžko říct, mění to polohu,

ale minimálně ze dvou,

možná ze tří, čtyř různých pokojů.

Jako by v tunelu popojížděl vozík s občerstvením

po chodbě spacího vagonu.

 

První vokál probudí k životu jaro,

druhý do hrtanu vytesá ohryzek.

Za strženou fasádou se jako zvadlý pugét

zpod deky vysouvá přišitý gender…

Co ale ten nelidský šelest s ostrým aksánem

nad o?

To má být co, štěňátko?

Dokázalo by to rozbít i tvrzené sklo

s obrysy ptáků, co nakreslily děti na asfalt

pod okno.

 

 

5. Sadistické žně

Ve všech oknech

se svíjejí venkovní rolety.

Slunce griluje kuřecí křidýlka.

Centrální ovládání se drží přísné symetrie:

Dnes nás baví besídka mateřské školy Motýlek.

Lamely se lesknou jako filety Měsíce

a na parapetech z pozinku se pomalu restují

vejcorodé výtvory dětské fantazie

živené z přistýlek.

 

Kdyby nebylo toho věčného pípání!

Není to alarm? Ne, není to v uších,

je to ta pumpa s umělou výživou,

medúza v břiše v režimu letadlo.

 

Pom­-! Pom­-! Pan­-pan.

 

 

6. Nudapláž na Capri

Abychom to neviděli tak černě:

 

O hluboké půlnoci

se prudce rozsvítí všechny výlohy.

Výprodej s fosforovým SALE:

sluneční skvrny,

last minute letecky,

šupiny věčně se obnovující kůže,

ústřižky vlasů a nehtů a laku,

hrudky opalovacího krému,

dioptrické černé brýle.

 

Na koupališti pro pamětníky

usnul plavec

v armádě hmyzu.

Napůl vypuštěný bazén

s pomníkem skokanské věže

lemují patníky se znamením kříže.

 

C­-c­-c!

Na lehátku se někdo po…

První leknín prudce zledovatěl.

Co plamínek karmy, pořád ještě topíte?

Crr… zvoní budík,

cvrk, cvrk,

cvrk.

 

 

7. Zima, zimmer frei

Když vás tu tak vidím, milostivá paní,

obnaženou v těch hrozných dluzích,

nezbývá mi než doufat, že vás zmrazí.

 

Může za to,

že ten barák vrhá takový stín,

starosta městské části?

Může za to doba meziledová,

koronavirus, nebo Putin?

Nebo snad my dva?

Za to, že lůžko stojí jako ledvina?

 

Může za to konjunkce planet

a inkluze stáří,

že je Pension Na Penzi

věčně prázdný.

 

V září teprve začnou

skutečné prázdniny:

první babí lásky, prázdný letní byt

a vrby na dně rybníka s protrženou hrází.

 

 

8. Anděl na horách

pZvykejte si,

bydlíte vedle nemocnice.

Jestli vás to ruší, pořiďte si špunty

nebo bednění.

Žáci mateřské školy

propadají agresi,

nikdo jim v tom nebrání,

naopak je v tom podporují.

 

Staří lidé jsou taky jenom lidi,

i když mají náhubky

a na nich smajlíky se žraločími zuby.

 

Sociální služby sužuje trvalý podstav

a tristní mzdy

a BDSM praktiky.

Řemeny lze upotřebit

v různých aspektech penologie.

Škoda facky, která padne vedle.

 

Pomoc, pomoc, pomoc, pomoc, pomoc…

Křič, a ještě ti přidám,

ať máš proč!

 

Tatí, proč tam někdo volá o pomoc?

Jaká je správná odpověď?

a) To je jenom kočka.

b) Je to nějaká úniková hra.

c) Markýz de Sade: Klimatizace.

 

Tatí, tatí, pomoc, noční můra!

To nic, cvrčku,

můra je přece jen noční motýl!

Ale mně se zdála taková černobílá paní…

Zavřu ti okno, v noci už se dělá zima.

 

A co zoubková víla,

jak se mi dostane do zavřený pusy?

Spi,

zítra si (asi) postavíme sněhuláka.

 

 

9. Zimní plyn

Ve filmu pro pamětníky se mihnul

sněžný muž

jako první barevný záblesk filmu ve filmu.

 

Sněžný muž je němý,

vydává jen jakési tlumené mumlání.

 

Máme to ale pěkný podzim!

Mám t le p k ý p zim!

M m l ný im!

M m!

 

Stmívá se ve čtyři,

už není třeba větrat.

Blíží se komunální volby.

Komu to hodí staniční sestra?

 

Přibývá billboardů a motorů,

ubývá souložících párů a nočních motýlů.

Dům naproti se mění v lapidárium,

ale úplněk dosud neřekl to své

ad astra.

 

Pečovat o vás je mi opravdovou ctí,

pane generální inspektore!

 

Budeme muset nějak zastropovat podlahu

a ucpat mezery

dřív, než se tam nastěhují nějaká individua,

napadlo v sauně odpovědná místa,

že stačí, když syčí!

 

Ale nakonec to nebude třeba:

 

Až udeří černé svědomí,

servery se samy zrestartují.

Bdící zaspí spánkem spravedlivých

a v celé zemi se rozhostí sociální smír.

Dětský pláč se vsákne pod kůži

a tam zamrzne.

Volavky odtáhnou hledat ropu

na druhý břeh Acherontu,

až se síť proti hmyzu změní v zimu.

 

 

10. Nesmrtelní cvrčci

V temnotě za sklem se blýská

na černobílý nepřístupný film,

němý jako ultrazvuk.

Když se chce člověk dostat k živému

obrazu,

musí nastražit anténu

jako v těch dobách, kdy za plotem hrával

flašinet

a na nebi filharmonie

a internet ještě nebyl plný věcí,

ale květů

jako tenhle dům,

na jehož zahradě zní jako vždy vítězný

pokřik

armády cvrčků:

+++++ ––––– ––––– +++++ –––––

+++++ ––––– +++++ ––––– –––––

––––– +++++ ––––– ––––– +++++

+++–– ++––– ––+–– –––++

 

Na východní frontě

plyn,

na západní zvukotěsný

Křižník Potěmkin.

 

 

–––

 

Tuhle zimu přečkáme v krytu.

A příští?

Bude­-li paní zima milostivá, tak i tu.

Martin Poch (nar. 1984) absolvoval kombinované studium estetiky a komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje v oblasti vzdělávání. V roce 2014 byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Vydal básnické sbírky Běhařovská lhářka (2009), Jindřich Jerusalem (2013), Cesta k lidem (2015), Městys (2017), Poltergeist (2021) a Strana (2021).