Patero ročních období v domě hrůzy Zity Kabátové

Víte, milostivá paní, že je mi vás líto,

V novém cyklu veršů je Martin Poch nezvykle dystopický. V básních se ozývá volání o pomoc a svět tepe nemístností a vnitřním napětím. „Až udeří černé svědomí,/ servery se samy zrestartují./ Bdící zaspí spánkem spravedlivých/ a v celé zemi se rozhostí sociální smír.“

když vás vidím, že tady musíte žít?

Ty jsi si stěžovala? No to snad ne!

 

1. V létě je všechno slyšet

Jsou to cvrčci,

kteří o horkých letních nocích přitápí

pod oknem.

A sítě proti hmyzu

zmírňující ztráty tělesné teploty.

A také tokajské,

co prohřívá útroby mrazivé ložnice.

To všechno se děje,

když se v širokém okolí rozestlaného letiště

vyrojí tiplice.

 

V tu ránu spící

hbitě popřejí bdícím

hlavně zdraví a všechno nejlepší

k proleženinám.

 

Celou noc na dětský pokoj padala tma,

za oknem vyvstával zlověstný monument:

budova domova …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě