V polovině listopadu skončila v egyptském Šarm aš-Šajchu klimatická konference COP27. Autoritářský režim v Egyptě nepovolil žádné demonstrace ani jiné projevy občanské společnosti, tudíž se setkání obešlo bez obvyklých pouličních protestů. Jako každý rok i letos konference přinesla několik pozitivních posunů, ale také hodně beznaděje. Žádný ze států nepřišel s přelomovou politikou snižování emisí a ve výsledném dokumentu není ani zmínka o nutnosti vymanit se ze závislosti na fosilních palivech. Vlastně tam fosilní paliva nejsou zmíněna vůbec, uvádí se pouze přechod na „nízkoemisní zdroje“, což je označení, které korporace používají pro ospravedlnění rozvoje plynové infrastruktury.
Těžko to ovšem mohlo dopadnout jinak. COP27 letos navštívilo rekordních 636 fosilních lobbistů, kteří tak po zástupcích zúčastněných států tvořili druhou nejpočetnější delegaci. Fosilní průmysl nadále drží pevně v rukou jednání na půdě OSN a nehodlá připustit, že by fosilní paliva mohla být označena za hlavního viníka klimatické krize. Příští rok se přitom konference OSN pro změnu klimatu odehraje na území ropné velmoci Spojených arabských emirátů, takže ani od ní nelze čekat zásadní posun. Pokud někdo po posledním setkání v Glasgow doufal, že nás zachrání velký byznys, šeredně se mýlil. Mnoho klimatických iniciativ vedených investičními společnostmi, jako je korporace BlackRock, selhalo už po jediném roce, jelikož investoři si od vypuknutí války na Ukrajině brousí zuby na rozvoj nové fosilní infrastruktury.
Největší posun přinesl COP27 v otázce spravedlnosti, protože bohaté státy po více než třiceti letech přistoupily na zřízení fondu ztrát a škod, jenž bude zemím nejvíce postiženým změnami klimatu sloužit k získávání peněz na rekonstrukci zasažených oblastí. Státy globálního Jihu o tento fond usilovaly desítky let, a jedná se tedy především o jejich úspěch. Není sice zatím jasné, jak se fond bude naplňovat, ani kdo z něj bude moci čerpat, ale už jeho schválení je významným krokem vpřed v otázce globální spravedlnosti.
Srdce delegátů a delegátek si v Šarm aš-Šajchu získal hlavně nový brazilský prezident Lula Da Silva, který deklaroval cíl zastavit do roku 2030 kácení amazonského pralesa a přislíbil návrat Brazílie mezi země aktivně snižující emise a chránící klima. Státy jako Indonésie si pak dokázaly vyjednat miliardy na urychlení odchodu od uhlí. Tím však výčet pozitiv končí – a ta zmíněná pro záchranu planety nestačí.
Každým rokem je jasnější, že jednání OSN o klimatu postupují pomalu a nevedou k potřebné změně. V nejvyšších politických patrech probíhá „obvyklý byznys“ včetně lobbingu fosilních korporací, zatímco planeta nadále směřuje ke klimatickému rozvratu. Jediným způsobem, jak mu zabránit, je tedy posilovat sociálně-ekologické hnutí. Jen to nám může pomoct vybrat zatáčku těsně předtím, než plnou rychlostí nabouráme do zdi.