Literární příloha tohoto dvojčísla nemůže být jiná než vampýrská. Vybrali jsme pro vás dvě čerstvé upíří povídky současných amerických autorek a k nim dvě starší od italských spisovatelů. Začínáme dobrodružnou črtou Emilia Salgariho, který koncem 19. století přivedl na svět postavu Sandokana. Kdo bude pít krev dvěma troufalým sicilským zlatokopům v jihoamerických pralesích? A zvítězí indián, nebo bílý muž?
Pralesy Jižní Ameriky jsou v jistém ohledu ještě nebezpečnější než ty africké, protože jsou obývány značným množstvím šelem lačnících po lidském mase. Člověk, který jimi prochází, musí být neustále připraven, že ho to bude stát život, neboť jej neohrožují pouze šelmy, ale také různí nebezpeční opeřenci; radno není dokonce ani odpočívat ve stínu některých rostlin, jelikož takový odpočinek se může snadno změnit ve věčný spánek.
Roku 1886 zažívaly početné kruhy evropských přistěhovalců v Uruguayi určité oživení. Poté, co se rozšířila zvěst, že v hustých lesích omývaných řekou Tocantins byla nalezena ložiska zlata, opustili mnozí migranti osady, aby se rychle chopili příležitosti a mohli se vrátit domů s opaskem plným žlutých valounů.
Mezi prvními, kdo se odvážili do pralesa, který možná předtím žádný Evropan nenavštívil, byli bratři Puracové, dva dobří mládenci kolem pětadvaceti let, odvážní a plní odhodlání, kteří ne bez lítosti opustili rodnou Sicílii, aby hledali štěstí …
