Vampýří coming out

Interview s upírem jako queer seriál

Známá románová sága Upíří kroniky od Anne Riceové se dočkala nové adaptace – seriálu Interview s upírem, nazvaného podle prvního svazku knižního cyklu. Oproti filmové verzi z devadesátých let je letošní zpracování otevřeně queer, přitom ale neopouští existenciální polohu předlohy.

Knižní předloha Anne Riceové Interview s upí­­rem (1976, česky 1996), které se před téměř třiceti lety úspěšně chopil režisér Neil Jordan, se letos na podzim dočkala seriálového zpracování. Stejnojmenná série je bezostyšnou queer upíří romancí, jež se snaží především o revizionistickou nápravu původní filmové adaptace z devadesátých let a zároveň se nebojí campu ani tematizování současných sociálních problémů.

 

Raskolnikov s ostrými špičáky

Román Anne Riceové bývá kvůli své prosáklosti erotismem, sadomasochismem a campem přezíravě označován za „béčkovou“ literaturu. Příběh plný krve je však třeba vnímat jako metaforu, pod kterou se skrývá boj mezi pohanským moralismem a křesťanským mysticismem – ne tak vzdálený Dostojevskému, jenž zkoumal existenciální otázky spojené s možností neexistence vyšší síly, jak o tom svědčí třeba Raskolnikovova meditace nad autoritou a morálním zákonem. Ztělesněními boje mezi moralismem a mysticismem jsou u Riceové hlavní upírské postavy Louis a Lestat. Na jednom místě knihy například Lestat říká: „Zlo je úhel pohledu… Bůh zabíjí bez rozdílu.“ Interview s upírem je navzdory zdání v mnoha ohledech progresivní dílo, ať už se jedná o zpochybňování náboženské autority, reprezentaci homosexuálního páru, který adoptuje dceru, nebo o erotické pasáže určené čtenářkám a podněcující je k sexuální liberaci.

Nedlouho po čtenářském úspěchu knihy o ni projevil zájem také Hollywood. Práva na zfilmování koupil americký producent David Geffen, který se otevřeně hlásí ke své homosexualitě. Poté, co se společnosti Paramount během dvou desetiletí nepodařilo herecky obsadit stejnopohlavní pár, se v roce 1994 režie chopil Neil Jordan a v hlavních rolích vystoupily herecké hvězdy tehdejšího Hollywoodu – Brada Pitta jako melancholického Louise a Toma Cruise coby excentrického Lestata doprovází Kirsten Dunstová v roli Claudie. Za úspěch film nicméně vděčí především vizuálu předvádějícímu New Orleans 18. století nebo pařížské katakomby plné lidských ostatků na způsob temných olejomaleb.

Film vyšel v době pandemie AIDS, což byl patrně jeden z důvodů, proč se vyhýbá explicitní homosexualitě. Louis se tak musel skrývat nejen před sluncem, ale i před homofobií. Ve filmovém zpracování například nepřijde o bratra jako v knize, nýbrž o ženu a dítě, aby byla vytvořena aspoň iluze jeho heterosexuality. Do popředí bylo postaveno Louisovo filosofování a melancholie, intimně rámované empatií, kdežto gay tematika zůstala u zdrženlivé sugesce.

 

Jazz místo gotiky

V seriálovém zpracování se sedmihodinovou stopáží je Louis omlazen o téměř sto dvacet let a děj se posunul od gotické romance 18. století k další „sexy“ éře – jazzovým časům na počátku 20. století. To je ale jen jeden z mnoha posunů. Novinář Daniel se stal vyzrálejším a zkušenějším reportérem, schopným poukázat na kontradikce Louisovy výpovědi. Danielova postava je navíc prohloubena tím, že čelí Parkinsonově chorobě, a má tedy poslední šanci na přezkoumání příběhu. Původní verzi vyprávění, tedy tu, kterou známe z filmové adaptace, chce ovšem revidovat i sám Louis. Nová, seriálová adaptace je tak návratem ke knižní předloze a zároveň moderní revizí příběhu. Jakožto portrét krvežíznivého sériového vraha, natočený esteticky vytříbeným stylem, zase Interview s upírem připomíná Hannibala (2013–2015).

Modernizace původní látky tkví kromě zasazení děje do současnosti, včetně explicitních odkazů na covid nebo 8chan, zejména v tom, že upíři neskrývají vlastní homosexualitu. Zčásti se jejich coming out prezentuje jako náprava a satisfakce pro ty, kteří nebyli spokojeni s dvojsmysly původní filmové adaptace. Sedmihodinová stopáž však také dává prostor sociálně­-ekonomickým a politickým motivům spojeným s otázkami rovnosti a spravedlnosti. Šťastné bylo rozhodnutí obsadit roli Louise černošským hercem. Mezirasová dynamika tak v diskriminačním prostředí Louisiany složitému vztahu hrdinů oscilujících mezi láskou a nenávistí dodává novou rovinu – nyní jde také o vztah mezi pánem a sluhou.

 

Záhrobní camp

Seriál zároveň navazuje na soudobý trend televizních formátů s otevřeně queer protagonisty a zaměřených na queer diváky. Nové adaptace se chopil televizní scenárista a producent Rolin Jones a na režii se podílel mimo jiné i Levan Akin, autor gruzínského queer snímku Dokud se tančí (And Then We Danced, 2019). Interview s upírem s nadhledem mísí citlivou queer romanci s bezostyšným campem a dekadentními obscénnostmi. Sam Reid v roli Lestata a Jacob Anderson coby jeho milenec a chráněnec Louis vytvořili živé, nuancované postavy s různými lidskými chybami i kontradikcemi sice neživých, ale stále kontemplujících predátorů. Doplňuje je Bailey Bass v roli Claudie, ze které se stala autonomní, nevypočitatelná hrdinka a zároveň jediný významný ženský hlas v adaptaci.

Campová estetika se nejvíce uplatní během závěrečného honosného plesu připomínajícího drag show, kdy se Lestat stylizuje do Marie Antoinetty. Méně okatě je estetika campu viditelná v idylických domácích výjevech připomínajících obrazy Josepha Christiana Leyendeckera. Lestat a Louis tu vystupují jako nesmrtelní manželé „fashionisté“, kteří si potrpí na poslední výstřelky módy. Lestat kritizuje Claudii slovy: „Nejsem si jistý, jak se cítím ohledně té plisované sukně,“ načež Luis odvětí: „Je to šifon. Má pohyb.“ Scénář zajímavě a funkčně přeskakuje mezi vtipnými výměnami upírské dvojice, poetizovanými výpověďmi a důvtipnými metakomentáři reportéra Daniela. Snímek si díky této textové směsici dokáže udržet odstup od absurdního vyznění některých dialogů převzatých přímo z předlohy.

Občasné lyrické kráse se místy daří diváka uchvátit, nicméně ne nadlouho. Mezi excesivními požitky, ať už campovými či hororovými, neustále probublává tichý moralistický boj Louise s novou realitou, o které vypovídají monstrózní, antropomorfní autoportréty Francise Bacona visící v Louisově dubajském sídle.

První série Interview s upírem nás zavedla do kostela a nechala nás sledovat mystickou svatbu moralizujících upírů. Otázkou je, kam se vydáme v plánované druhé řadě.

Autorka je filmová publicistka.

Interview s upírem (Interview with a Vampire). AMC+. USA 2022. Vytvořil Rolin Jones.