Vzdorovat uniformitě

S Nastassjou Martin o úkolech současné antropologie

Antropoložka Nastassja Martin žije v horské vesnici La Grave ve francouzských Alpách. Zde vznikl i následující rozhovor. Řeč se točila především kolem animismu společností Dálného severu, ale hovořili jsme také o praxi antropologických výzkumů a o pohybu na hranici s jinými světy, než je ten náš.

Práci antropoložky definujete jako překládání z jednoho jazyka do druhého, a také ze subjektivní do objektivní řeči. Jak se v terénu s touto dualitou vypořádáváte?

V terénu si už otázku po tom, co je objektivní a co subjektivní, nekladu, taková dualita tam nedává smysl. Dokud nedojde na psaní, můžete být jedině v subjektivním modu – je opravdu těžké dívat se s odstupem. Čas na reflexi přichází později. A až pak se s tím dá něco dělat. Ve Francii máme tradici vědců, kteří se tváří, že etnografie se píše a dělá objektivně. Do terénu podle této tradice přichází distancovaný pozorovatel, který se nějakým zázrakem dokázal zbavit vlastních kulturních schémat. Naslouchá, nijak nereflektuje svou přítomnost v terénu, a pak se vrátí a napíše úplně objektivní knihu o té či oné populaci. Ale to je fikce! Je to dokonce nepoctivé. Ve Spojených státech proběhla spousta debat, v nichž objekt a subjekt úplně mizí – antropologie je pak především textem, který je třeba co nejobjektivněji …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě