Přeložil Jiří Popiolek
Argo 2021, 214 s.
Na konci předchozího thrilleru Smršť popsal Jozef Karika slast dobrovolné smrti a rozkoš sebedestrukce. V Propasti toto téma rozpracovává. Zavádí nás do tmavého údolí ve Vysokých Tatrách a na většině stránek imaginuje hlubiny šílenství a přitažlivost nicoty, které se skrývají v nitru každého z nás. Tentokrát je příběh výrazně místně ukotven – po nalezení mrtvého těla pod skalou a úvodu, v němž se seznamujeme s hlavní postavou, se většina děje odehraje na skalní plošině nad suťovým polem, kde za podezřelých okolností končí životy náhodných turistů i horolezců. Jedná se o nešťastnou náhodu, nebo zde řádí bájný Sprunggeist neboli Duch skoku? Hrdinu, bývalého alpinistu, který má od otcovy tragické smrti panický strach z výšek, po zhlédnutí videa z kamery mrtvého turisty posedne zhoubná touha tajemná úmrtí odhalit. Karika opět zvládá budovat napětí ponorem na dno „Mariánského příkopu“ lidské mysli, jež je konfrontována s tajemnem i chladnou a krutou krásou hor. Popisuje závratě i odevzdání se nicotě, operuje tu s přitažlivostí nebytí, po němž ve skrytu duše touží každý z nás: „Kdyby nás příroda neobdařila děsem ze smrti a dalšími falešnými zábranami, nikdo by dobrovolně neuvázl v životě. Věčný součet životních bolestí a životních slastí hovoří jednoznačně.“ Je pozoruhodné, jakým způsobem Karika zpracovává témata týkající se lidské psýché a smrti – zvládá to v omezeném žánrovém poli, píše pro široké publikum, ale zároveň není banální a i přes opakující se motivy a literární postupy vždy (snad kromě nejslabší Tmy) dokáže uhranout něčím novým.