Jak nebýt vlastním revivalem

Debutové album valašského „discoegopunkera“

Daniel Stibor alias Ctib je aktivní postava moravské hardcorepunkové scény, ať už jako hudebník působící v několika kapelách či člen kolektivu, který v Rožnově pod Radhoštěm dlouhá léta provozoval legendární klub Vrah. V loňském roce vydal první regulérní nahrávku své sólové tvorby.

Na podzim loňského roku vyšlo na značce Kabinet Records album Kampak?! punkového hudebníka a dlouholetého organizátora kulturního života v Rožnově pod Radhoštěm Daniela Stibora, přezdívaného Ctib. Ten je známý především jako jedna z hlavních osobností z okruhu rožnovského klubu Vrah, dnes už neexistujícího kultovního koncertního prostoru, který měl čtrnáct let zásadní vliv na místní scénu. Rovněž účinkoval v punkových kapelách Uštkni a Telefon nebo v dosud fungujícím Chorobopopu, který by mohl být vnímán jako přechod mezi pravověrným punkem jeho začátků a dnešní sólovou tvorbou. Zatímco Chorobopop je punková skupina s bicím automatem místo bubeníka, Ctib si vystačí s elektronickými podklady z počítače. Punkový étos a syrová atmosféra se však nevytratily, naopak. Ctibův „discoegopunk“, jak autor svou hudbu nazývá, ukazuje, že lze provozovat punk z pozice veterána, a přitom se nestat svým vlastním revivalem.

 

Ještě není tak zle

Pokud bychom hledali český ekvivalent Sleaford Mods, nemuseli bychom dlouze přemýšlet – Ctib by byl horkým a nejspíš i jediným favoritem. S britskou dvojicí sdílí stručné aranže, leckde ohlodané až na kost, i sociál­ní témata v textech; Ctib i zpěvák Jason Williamson jsou navíc stejný ročník. Kde jsou však Sleaford Mods postpunkoví, Ctib zůstává prostě punkový, což stvrzuje i obal alba ve stylu DIY od spřízněné duše, slovenského punkového písničkáře, který si říká Dáša fon Fľaša. A zatímco žilinský rodák přetavil punkové songwriterství do špinavého folku a vystupuje jen s akustickou kytarou, Ctib kytaru po krátkém experimentování odložil a upnul se na elektroniku.

Ctibův skandovaný vokální projev leckdy upomene na rapovou scénu, beaty jsou však přísně punkové. Ačkoli o hip hopu nemůže být řeč, skladby, ve kterých se Ctib dostává až na hranu rapování, dávají tušit, že by svou flow mohl zahanbit nejednoho rappera, pokud by se o to snažil. Například skladba Dětem chvílemi připomene dikci pražských WWW, ale také zaklínání Petra Váši z období skupiny Z kopce. Na albu se však objeví i vemlouvavá, ztišená poloha, když Ctib v písni Zdaleka přesvědčuje, že ještě není tak zle.

Většina z třinácti tracků má velmi krátkou stopáž, často pod dvě minuty, což album staví do souvislosti s hardcorovou scénou, kde také nebývá o ultrakrátké skladby nouze. A stejně jako u hardcore punku, krátké trvání nahrávky bohatě vyváží intenzita. Ctibovy texty navíc překypují informacemi a nenajdeme v nich žádnou hlušinu. Autor, v civilním životě učitel češtiny, neponechává nic náhodě – jde o skvěle poskládané drobné postřehy ze života, někdy trochu tajemné, jindy drsné nebo spíš kousavé. Například titulní skladba Kampak?! popisuje incident z roku 2018, kdy skupina brněnských samozvaných ochránců tradičních hodnot, nazvaná Slušní lidé, přerušila divadelní představení hry Naše násilí, vaše násilí v divadle Husa na provázku.

 

Pěkné zvuky pro obyčejné lidi

Většina písní z alba Kampak?! byla zařazena už na demonahrávku ze zkušebny z roku 2017. Je skvělé, že se podařilo mate­riál produkčně dotáhnout a nahrát kvalitně, ale bez snahy o studiovou magii, takže se z něj nevytratila punková syrovost. Přispívá k tomu i fakt, že Ctib pracuje převážně s klasickými, někdy i dost obstarožními zvuky. Zaslechneme tu třeba i syntetický hoboj, spinet či jakési kostelní varhany, ale žádné nóbl samply ze série Miroslav Philharmonik. Zkrátka pěkné FM zvuky pro obyčejné lidi. Nejde ani o nějaké ostentativní retro – hraje se na to, co je k dispozici.

Zmíněné demo, které si lze poslechnout na Ctibově bandcampu, má také jisté kouzlo – nevyleštěný zvuk ze zkušebny ostatně k punkové scéně vždy patřil – a rozhodně ho mohu doporučit všem punkovým puristům a nostalgickým duším, vzpomínajícím se slzou v oku na zvuk svých ohoblovaných kazet z mládí. Navíc obsahuje výborné punkové pecky Dogmatem, trestem a zákazem a Stál tam a čet ta slova, které na regulérním albu scházejí.

Kdo viděl Ctiba s jeho sólovým programem naživo, ví, že doprovodná kapela mu při vystoupeních nechybí a že dokáže zaujmout a strhnout posluchače nejen svou hudbou a energií, ale také originálními pohybovými kreacemi. Ctib ukazuje cestu, jak neusnout na vavřínech, byť by byly nakrásně jen punkové. Jeho koncerty i album jsou důkazem toho, že i v padesáti se dá přijít s novým originálním projektem, který má větší ambici než si jen broukat pod fousy, že punk není mrtev.

Autor je hudebník a divadelník.

Ctib: Kampak?! Kabinet Records 2021.