Neklid

Před rokem zemřel francouzský literární samorost Cédric Demangeot. V následující ukázce přinášíme výběr z jeho vypointovaných myšlenek o lidském údělu, jazyku, tvorbě a smrti, fragmenty básní nebo citáty z oblíbených autorů. „Je třeba pobavit peklo – tak / aby mu to odvedlo myšlenky od / světa.“

Život, to je jako vši. Svědí to a je to k zešílení. Jako krysy vám to skočí na krk a nakazí vás morem. Šťastně to páchne hnojem a smrtí jako v ženské řiti. Nezvykneme si. Když si zvykneme, jsme mrtví.

 

Pohmožděniny, které si způsobujeme při narození. Údy, které si lámeme při vyrůstání. Dávno předtím, než začneme chápat, o co běží, hlava se rozpadá na sádrové pláty – spánky se drolí – atd. Vjemy začínají být strojené a z hloubky se stává prázdnota.

 

Co to má být – já

– tady – kdosi – vržený

hlavou dolů do velkého nikde

– vždyť to nedává smysl.

 

Začíná to špatně a obvykle to pokračuje ještě hůř. Ale je se čemu smát.

 

A je o čem – psát. Tlusté špatné romány po tuctech.

 

Nebo pár veršů – pevně napnutých & připravených prasknout

pod prvním náporem dechu.

 

Dojit vizi – až do poslední kapky spermatu nebo psaní.

 

Hubená, hubená …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě