Princi, králi, rytíři

S Frédéricem Nauczycielem o voguingu a barokní hudbě

„Stát je slepý k části svých občanů – třeba k lidem černé pleti,“ říká francouzský choreograf Frédéric Nauczyciel, a dodává, že neexistuje­-li rovnost ve společnosti, těžko může být v umění. Svou tvorbou se snaží upozornit na podoby diskriminace i na to, že smyslem voguingu není bavit na večírcích většinovou společnost.

Svou nejnovější inscenaci jste pojmenoval Singulis et Simul, co to přesně znamená?

Simul et Singulis [Společně a každý za sebe] je heslo divadelní společnosti Comédie­-Française, kterou založil sloučením několika divadelních spolků král Ludvík XIV. v roce 1680. To sloučení se mimochodem divadelníkům tehdy vůbec nelíbilo, byť jim bylo řečeno, že si díky němu zachovají svobodu. Připadá mi, že heslo platí i pro současnou situaci. Představitelé státu jsou často slepí k vlastním občanům, třeba k lidem černé pleti. Jako by říkali – žijeme tu společně, ale vlastně každý za sebe. Na jevišti jsem to obrátil, každý může být sám sebou, ale musí být zároveň s ostatními, proto tedy Singulis et Simul. Představení ukazuje naše osobní odlišnosti – neměli bychom se za ně stydět, ale naopak je ukázat.

 

Co vás přimělo propojit barokní hudbu a voguing?

Chtěl jsem přirovnat politickou stránku voguingu k fungování barokní kultury a reprezentace moci prostřednictvím …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě