Je možné hospodářský růst „odpojit“ od zvyšování emisí a materiální spotřeby? Znamená přechod na nerůstové hospodářství pokles životní úrovně? Dokáže nerůst koexistovat s kapitalismem, nebo jde proti jeho podstatě? Debata o těchto otázkách probíhá už nějakou dobu, ale do mainstreamu proniká jen zvolna.
Šíření myšlenky nerůstu v posledních letech vyvolává mimo jiné i sílící kritiku. Ačkoliv dnes již nejspíš můžeme mluvit o hnutí nerůstu, které si vytváří vlastní ideologický svět, stále je toto hnutí ve výrazné menšině, a to jak početně, tak mocensky. I ta trocha moci, kterou disponuje několik tisíc akademiček a aktivistů, však stačí na to, aby na ně reagoval střední proud. Přívrženci nerůstu jsou označováni za „náboženské fanatiky“, „malthusiánské maniaky“ nebo „konspirační teoretiky“ a samotný koncept za „magické myšlení“, „obrovskou chybu“, „politickou sebevraždu“ či „paleolevici“. Kromě snah o zesměšnění však zaznívají i smysluplnější kritiky, na které má smysl reagovat. Podívejme se na ně.
Odpojení růstu
Předmětem základního sporu v rámci debaty o nerůstu je otázka „odpojení“ (anglicky decoupling). V první řadě jde o odpojení hospodářského růstu od růstu …
