Věcná romance

Když spolu již osm let se znali

(a věřte mi: dobře znali se už),

tu náhle svou lásku postrádali,

jak jiným se ztratí deštník či nůž.

 

Bylo jim smutno a zkoušeli smát se;

tak jako předtím líbat se dál.

A najednou každý se cítil jak zrádce.

Nakonec plakala. A on jenom stál.

 

Od řeky houkaly sirény lodí.

Později řekl, snad aby teď šli

na čaj, a že ji pak doprovodí.

Odněkud na klavír brnkali.

 

Zašli do nejmenší kavárničky.

Čaj zůstal dlouho nedopit.

Podivnou píseň cinkaly lžičky.

Do tmy tam seděli, sami a mlčky

a nešlo to prostě pochopit.

 

Báseň v překladu Jindřicha Flussera vybral Petr Borkovec

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě