Bojovníci se u nás trestají

S Jiřím Nohelem o zrůdnosti holých sečí

Lesníka, který sází břízy, jsme se zeptali, jak by měl vypadat les, jenž se vyrovná s klimatickou změnou, a proč se tak sveřepě držíme pěstování nestabilních monokultur. Odkud se bere představa lesa jako továrny na kulatinu a jaká je cena nepokáceného dřeva?

Vzal jste nás do lesů u Velké Bíteše, kde téměř dvě desetiletí hospodaříte. Vypadají jinak než standardní české porosty s převahou smrku a holou půdou pokrytou jen jehličím. Na zemi je spousta větví, jsou tu vysoké břízy a také mrtvé a polosuché smrky. Proč je necháváte stát?

Především: těžit dřevo, které stejně není slušně zpeněžitelné, je nesmysl, ocitnete se v červených číslech jen kvůli nákladům za kácení, a nebudete tedy jednat jako řádný hospodář. Podobně nemám problém s mrtvým dřevem a klestím na zemi – do pár let po něm nenajdeme stopu, zetlelá biomasa spraví vyčerpanou půdu a větve zabrání zvěři v okusu mladých stromků. Nejen v tomto konkrétním lese, ale po celé republice potřebujeme rozbít věkovou strukturu lesa. Pokud totiž během pár let po kalamitě najednou všichni zalesní, zakládáme na stejnou katastrofu v budoucnosti.

 

V lese je ale potřeba dodržovat platné zákony. Ostatně toho se i spousta drobných vlastníků bojí – že budou platit vysoké …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě