Probouzejí se teď všelijací démoni. Démoni války, hladu, strachů a nenávistí, kolektivních vin. Mysleli jsme, že jsou dávno uspaní, outsourcovaní někam do Sahelu, na Střední východ, anebo do internetových diskusí. A teď jsou s námi a podrážejí nám nohy. Kdyby to aspoň byli známí čerti z pekla…
Slovo démon vzešlo z řeckého daimón, a to patří ke slovesu daiomai, tedy „sdílet“ či „rozdělovat podíl“, ale i „trhat na kusy“. Neleze z něj čert, ale osudovost. Podíl na světě, který si člověk nevybírá, ale je mu přidělen jako kousek dortu, vytržená stránka z knihy nebo střep, ostraka. Když se teď zprava zleva říká, že se zase probouzejí dějiny, asi k nám dorazila nová přepravka těch střepů. Démoni, prostředníci mezi bohy a lidmi, nám ji nesou.
Nejprve to padlo na stromy. Kamiony sviští do sadů, pod koly drtí vymlácenou silničku, tak co s tím? Našinec by třeba uvažoval o železniční vlečce přes pole, když už je v místě dráha, ale je jiná doba, …
