Krátce po zahájení ruské agrese na Ukrajině začaly státy ve velkém zavádět různé druhy sankcí mířících v první řadě na kremelskou oligarchii a politické špičky. Kroky západních vlád se dotkly také některých ruských bank a firem. Jak už to ale v globalizovaném kapitalismu bývá, mocní neudělali nic, co by mohlo ohrozit zisky největších bank, pojišťoven a investičních fondů. Právě na to se rozhodla upozornit celosvětová kampaň #Putin100, kterou vede koalice mezinárodních organizací Insure Our Future a Reclaim Finance. V České republice jejich aktivity reprezentuje iniciativa Zastavme špinavé prachy. Cílem je posvítit si na finanční instituce, které investují do ruského fosilního průmyslu.
Právě z těžby a prodeje ropy, plynu a uhlí získává autoritářský ruský stát stovky miliard dolarů ročně, z nichž může financovat svou válečnou mašinérii. Dopady závislosti Evropy na dovozu ruského plynu a ropy tedy vidíme nejen na zvyšujících se cenách, ale především na dění na Ukrajině. Jsou to přitom západní banky, pojišťovny a investiční fondy, kdo poskytuje ruským fosilním firmám půjčky, pojišťuje jejich infrastrukturu a financuje tamní akcie a dluhopisy. Na stránce Putin100.org lze jednoduše zjistit, že největší podíl na tom mají finanční instituce ze Spojených států. Investiční fondy jako Black Rock, Vanguard nebo Fidelity, případně banka JPMorgan Chase ročně vydělávají na prodeji ruských fosilních paliv podobně jako samotný Gazprom. Tuto firmu pak ve velkém podporuje banka, která je aktivní i u nás – UniCredit Bank půjčila v předchozích letech této korporaci přes jednu a půl miliardy dolarů. Ze společností působících v Česku patří mezi výrazné podporovatele ruského fosilního byznysu také banka Société Générale (u nás Komerční banka), která spolupracuje s Lukoilem, a také pojišťovna Allianz. V menší míře pak Commerzbank (neboli mBank), Raiffeisenbank a Erste (Česká spořitelna).
Je namístě požadovat po těchto finančních institucích, aby co nejrychleji přestaly s ruským fosilním byznysem spolupracovat. Státy navíc mohou v rámci sankcí tento byznys regulovat, jako to udělali Britové, kteří zakázali tamním pojišťovnám uzavírat kontrakty s firmami napojenými na ruský vesmírný program. Přispělo by to nejen k míru, ale i k rychlejšímu konci fosilních paliv.
Nečinnost západních finančních institucí odhaluje opomíjený aspekt války na Ukrajině. Ruské korporace i oligarchy jsme po pádu Sovětského svazu rychle přijali do struktur globalizovaného kapitalismu s vírou, že to povede k zajištění mezinárodní bezpečnosti a stability. Tato fikce ovšem padla s první raketou odpálenou na Kyjev. Putinovo počínání naopak potvrdilo, že dosavadní fungování celosvětového trhu s fosilními palivy ohrožuje svobodu a dává autoritářům příliš velkou moc. A nejde přitom jen o Rusko, ale i o Saúdskou Arábii, Katar či Ázerbájdžán. Stabilitu a bezpečnost je proto nutné hledat mimo celosvětové transfery peněz a zboží – v ekologické politice, obnovitelných zdrojích, podpoře lokální infrastruktury, družstev a komunit, v posílení veřejné dopravy na úkor automobilů a celkovém snížení spotřeby.