Roku 1907 vydal Jack London autobiografický román Cesta (česky 1922). Podle označení tuláků žijících na hranici zákona, jezdících po USA načerno na nápravách nákladních vlaků a pracujících jen tehdy, když to bylo nezbytně nutné, byla pojmenována nejdéle přežívající česká subkultura, kterou má aktuální číslo i ve svém názvu. Historii trampského živlu reflektuje recenze nejambicióznější knihy o českém trampingu Putování za obzor a na angažované toulky po Malé Asii a severní Africe se vydáváme s proslulým prvorepublikovým trampem Gézou Včeličkou. Jan Bárta osvětluje mýty o dobrodruhovi a spisovateli Otakaru Batličkovi a do velmi stylizovaného světa posázavských kovbojů nás přenese nedávno znovu vydaný poetistický román Arizona od Jaroslava Jana Paulíka. Hoboes prý byli v tulácké hierarchii o třídu výše – ačkoli také cestovali načerno, byli to dělníci bez domova, kteří se snažili nalézt práci. Podle této tulácké šlechty se pojmenovala česká kapela, která se, jak ve svém článku ukazuje Tomáš Procházka, navzdory „nezájmu o vlastní slávu“ stala legendou poválečné trampské muziky. Současné hoboes zastupuje Jan Glín, writer, který ve svých knihách zachycuje zážitky z cestování na nákladních vagónech napříč Evropou. V rozhovoru vypráví třeba o tom, jak mu při černé jízdě po makedonské železnici dělalo společnost padesát afghánských uprchlíků, o vlakovém bohu nebo skocích do prázdna. Vydejte se s námi na cestu – ať už pěšky nebo vlakem – a nezapomeňte na velkou pravdu, o níž se zpívá v jedné z nejhezčích ryvolovek: „Obzor kdo v očích nemá, nic nepochopil.“