Hudba není nepřítel

K postojům ruských umělců v době Putinovy války

„Zcela souhlasím s výroky otištěnými v Pravdě,“ odpověděl skladatel Dmitrij Šostakovič v roce 1949, když se měl během své návštěvy New Yorku vyjádřit k poměrům v sovětské kultuře. Zaslouží si ruští umělci opovržení za to, že mlčí k současné situaci na Ukrajině a v Rusku?

Premiéra Válečného requiem Benjamina Brit­tena se odehrála 30. května 1962 v nově vysvěcené katedrále svatého Michaela v britském Coventry. Původní středověký chrám, postavený na začátku 15. století, se po náletech Luftwaffe v roce 1940 proměnil v hromadu suti. Velkolepá hudební freska pro tři sólisty, smíšený a chlapecký sbor a komorní i symfonický orchestr kombinovala dva literární prameny: latinský text mše za mrtvé a poezii Wilfreda Owena, britského autora, který padl za první světové války, jen týden před uzavřením míru. Zatímco sopránový part přednášel latinské verše, mužským hlasům Britten přidělil Owenovy drásavé texty, líčící, jak vojáci v příšerných křečích umírají po útoku plynem a biblický Abrahám, přesazený do válečné reality, nedbá božské intervence a zabíjí svého syna a půlku Evropy s ním. Z jednotlivých Owenových básní postupně vyvstávají postavy dvou vojáků z nepřátelských táborů. V závěrečné části se baryton obrací k tenorovi slovy: „Jsem nepřítel, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě