#09/2022

vězeňská literatura

editor
Vydání: 27/4/2022
editorial

„Ti, kdo prošli vězením, se dělí na dvě rozdílné kategorie, jen vzácně se lišící v odstínech: na ty, kdo mlčí, a na ty, kteří vyprávějí,“ napsal spisovatel Primo Levi, který jako mladík prožil dva roky ve vyhlazovacím táboře Osvětimi a svou vězeňskou zkušenost reflektoval hned v sedmi knihách. Aktuální číslo se věnuje druhé ze zmíněných skupin. Vězeňská literatura je specifický žánr, často spojený s hraniční zkušeností, samotou, bezdomovím, odstupem od světa. Podle Matouše Jalušky, jenž přemýšlí nad Boëthiovou Útěchou z filosofie, je žalář „prostor, kde se mísí příběhy a vzpomínky a kde je na jednoho živého vždycky několik mrtvých, na které se zapomnělo“. Vězení však může být také „místem tvůrčí svobody“, dokonce „jakousi zločineckou spisovatelskou stáží“, jak se dočtete v textu Jana Musila o Thomasi Malorym, markýzi de Sade a Jeanu Genetovi. Typickou formou vězeňského psaní je pak korespondence jakožto pojítko s blízkými i nedostupným horizontem domova. Tento aspekt vězeňské literatury ohledává Tereza Knotová. Spisovatelem a muklem, jehož jméno se vyskytuje hned v několika tematických textech, byl Karel Pecka, autor, který občas bývá – dosti zkratkovitě – označován za „českého Solženicyna“. Kdybychom rozmanité a někdy i protichůdné pohledy na fenomén literární tvorby spjaté s vězením, jak je najdete na následujících stránkách, měli něčím zaštítit, snad bychom mohli použít právě Peckova slova: „Tady je taky poezie, je dokonce i tady.“

komentář

Vo vojne s bodkočiarkou

...
recenze čísla

Tichá dřina u Bati

Průmyslové dělnictvo a jeho svět dnes

...
literatura

Anatomie nudy za mřížemi

Dokumentární manga Kazuičiho Hanawy Ve vězení

...

Jedna malá apokalypsa

Nad románem Zeptej se ďábla

Podivuhodná duše - literární zápisník

...

Před dvěma týdny - sloupky psané na vodu

Připomenutí z dálky

Horizonty korespondence vězněných

Větry v zaoblené dlani

Vězení jako tvůrčí pobyt pro zločince

Zanech naděje

Jáchymovské podzemí a podsvětí

Útěcha z paměti

Vězeň Boëthius a paní Filosofie

film

Temný rytíř rekapituluje

Proměny netopýřího muže ve filmu

divadlo

Divadlo musí být vulgární

Postpandemické, postinternetové a postmigrantské divadlo

hudba

Omezení vytvářela konceptualitu

Ukrajinské archivy jsou plné „divné“ hudby ze sovětských dob

výtvarné umění

Symbol Angela

Obrazy ikony černošského odporu

galerie

Nika Kupyrova: Bez názvu

Nika Kupyrova: Bez názvu (ze série Otis Rem), pogumovaný textil, výplň, 2017–2021

esej

Přeskupování pozic

Co předcházelo válce a co přijde po ní?

...
rozhovor

Rodič je bůh

S Tomášem Morávkem o zlobivých dětech a dětských domovech

poezie

Krutý prsten duše

zahraničí

par avion

Z čínských médií vybral Filip Jirouš

Strach a normalizace války

K postojům ruské společnosti

společnost

Až do těch hrdel a statků

Karel Pecka mezi dokumentem a fikcí

...

Meze a možnosti

Otázka svobody v myšlení Michela Foucaulta

Migrace a environmentální krize

Proč musí klimatická spravedlnost překračovat hranice?

veřejný prostor

Mít vše po ruce

S Carlosem Morenem o městu krátkých vzdáleností

...
odpor

Jak zrušit vězení

První překlad Angely Davis

Příležitost pro klimatické hnutí - ultimátum

minirecenze

Body/Dilloway/Head: S/T

...

Han Kang: Bílá kniha

...

Krychlič

...

Leena Krohnová: Vysněná smrt

...

minirecenze

eskalátor

eskA2látor 1

...

eskA2látor 2

...

eskA2látor 3

...

eskA2látor 4