Body/Dilloway/Head: S/T

LP, Three Lobed Recordings 2021

V souvislosti s hudební kolaborací skupiny Body/Head, kterou tvoří kytaristka a zpěvačka Kim Gordon a kytarista Bill Nace, s Aaronem Dillowayem, improvizátorem se zálibou v páskových manipulacích, jsem si vzpomněl na německého IT vývojáře Bernda Brandese, který se v roce 2001 dobrovolně vydal všanc kanibalovi Arminu Meiwesovi. Gordon spolupráci s Dillowayem prezentovala – z perspektivy své kapely – jako další krok do neznáma a posun na vyšší úroveň ztráty kontroly. Něco podobného pravděpodobně vzrušovalo i sebedestruktivního Brandese. Ten si ovšem samotnou kanibalizaci neměl šanci příliš užít: sice společně s Meiwesem snědl svůj vlastní penis (podle Wikipedie „usmažený se solí, pepřem a česnekem“), byl ale silně otupen alkoholem a analgetiky a po několika hodinách, když upadl do bezvědomí, byl usmrcen, naporcován a uložen do mrazáku. Zato hudebníkům s ryzím experimentálním cítěním musel proces, během nějž Dilloway pomocí magnetických pásek „přežvýkával“ zvuk kytar, přinést vcelku slušný požitek: měli možnost být svědky toho, jak je jejich hudební tělo rozkládáno a znovu seskupováno, a přitom zůstat naživu a při plném vědomí. A podobná diskrepance nakonec narušuje i analogii kanibala s páskovým manipulátorem: Meiwes maso z Brandesova těla pojídal – a trávil – několik měsíců, kdežto Dilloway zvukový materiál kytarového dua včetně vokálu Kim Gordon pouze rozmělnil a hned zase vyplivl. A to je vskutku ideální postup pro improvizátora, který upřednostňuje tvůrčí proces před jeho výsledkem a singulární gesto před stylem.