Zanech naděje

Jáchymovské podzemí a podsvětí

Když v roce 1912 spisovatel Karel May odjížděl z jáchymovských lázní, kde se léčil z celkové zchátralosti, napsal do návštěvní knihy: „Viděl jsem duši světa oživlou v kameni, kéž by i ta moje žila stejně.“ V textech muklů, kteří prošli uranovými doly, však Jáchymov připomíná spíše peklo.

Krušné hory se nacházejí v geografickém středu Evropy a Jáchymov, dříve Joachims­thal, tvoří jejich střed – nikoli sice zeměpisný, ale střed existenciální. Je to vertikála fyzická i duchovní, vtahující do sebe sféry shora i zdola. Z Krušnohoří se po druhé světové válce stala země nikoho a bylo snadné se tu obohatit nebo zažít dobrodružství. Ani později, když se z nejbližšího okolí Jáchymova stala ostře střežená zóna, nepřicházeli řádní občané zrovna ve velkém. Část nových obyvatel přilákala vidina výdělků, ale většinu nově příchozích tvořili muklové. „Přes deset tisíc mužů tudy prošlo před ním. Když za dva a půl roku od vítězství dělnické třídy tolik jenom touto kloakou z mnoha, kolik za další dva roky?“ ptá se Karel Pecka v Motácích nezvěstnému (1990, v samizdatu 1978, v exilu 1980). A právě na tomto neradostném místě můžeme sledovat několikeré prolomení sfér, právě tudy prochází hned několik – poněkud paradoxních – vertikál.

Nejstarší jáchymovská …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě