Na pražské Výtoni najdete v těsném sousedství dvě železniční stavby, které jsou ve vlastnictví dvou různých majitelů, ovšem jejich jednání je v lecčems srovnatelné. Na mysli mám vyšehradské nádraží a železniční most. Obě stavby jsou kulturními památkami a zároveň důkazem, že památková ochrana má smysl: kdyby je nehájil zákon, nádraží ani most už nestojí. Stejně tak jsou ale tyto stavby dokladem ignorace českého státu. Rozpadající se budova nádraží Vyšehrad, aktuálně vlastněného kyperskou společností Miquelira Limited, je mementem české transformace a toho, co dokáže neviditelná ruka trhu i netečnost politiků. Oproti tomu výtoňský železniční most zůstal v rukou státu. Kdo však čeká, že se státní vlastník bude chovat citlivěji než developer, ten se šeredně mýlí. V žalostném stavu jsou totiž obě památky. Jenže zatímco v případě nádraží se v posledních letech stále častěji zmiňuje slovo „vyvlastnění“ a město se snaží budovu získat do svého majetku, správa železnic chtěla historický most nejprve zcela odstranit, a když se to nepodařilo prosadit, snaží se ohýbat legislativu. Vítězný projekt rekonstrukce tak počítá s tím, že zachovány zůstanou pouze kamenné pilíře, kdežto památkově chráněné ocelové oblouky mají zmizet… Doufejme, že v době, kdy nedůvěra ve stát a jeho instituce rapidně roste, se proti pokusu některých státních zaměstnanců nastolit kyperské móresy obrátí nejen aktivní občané, ale i sám státní aparát.