„V umění se vylouplo několik novejch jmen.
V jednom kuse se montujou do režimu a dělají
dusno. Je nutný jim típnout knot, vygumovat je
z širšího povědomí. Zalarmujte naše lidi v týhle
branži a dejte jim jasný pokyny – nebrat vážně,
mlčky přehlížet, psát negativní recenze. Když to
nepomůže, tak se jim navezte do soukromí, buď
přímo nebo prostřednictvím našich specialistů.
Šiřte vo nich pomluvy, rozhoďte jim vztahy, drsně
s nima zameťte. Do půl roku musí skončit jako
prašivý póvlové venku na ulici. Zařiďte, ať se do
alelujá vomílá starej dobrej underground, ať se
jeho zásluhy vynášejí až na půdu. Je to každýmu
jasný?“ poštěkává tlustý plukovník BIS v kanclu,
nacpaném operativními důstojníky. „Jasný, šéfe,“
mručí sborově rambové a pomalu se rozcházejí.
Báseň v próze vybral Michal Špína
