Boris Pahor: Nekropole

Přeložil Aleš Kozár

Protimluv 2022, 240 s.

Jeden by si myslel, že když není po Osvětimi možné psát básně, tím spíš nebude možné psát o ní (a dalších příbuzných místech). Román Nekropole Borise Pahora je sice už přes padesát let starý, k českému čtenáři ale doputoval až nyní. Velký dluh nedávno zesnulému slovinskému autorovi (zemřel ve sto osmi letech jako nejstarší pamětník holokaustu) je díky Aleši Kozárovi konečně splacen a my se můžeme opět jen mlčky divit, jak bylo fašistické zlo banální a zároveň vynalézavé. Jaké to je, mýt se vodou ohřátou teplem z táborové pece a uplácet zdravotníky, aby vám nalili o lžičku víc nažloutlé tekutiny, jež měla být polévkou? A jaký je to pocit, když se vám nepodaří uškrtit umírajícího, abyste mu ulehčili odchod? Vzpomínky hlavního hrdiny, vracejícího se do lágrů, kde strávil svá nejlepší léta, se však potkávají s fenoménem současné karnevalizace těchto „vinohradů smrti“. Vypravěč je totiž nucen se neustále skrývat před davy …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě