Co všechno bude chtít čtenář přepsat? - literární zápisník

Se zvláštním zalíbením čtu nové vydání Pantagruela přeložené Patrikem Ouředníkem. Tahle zvláštní směs satiricky zabarvených slovníků, kombinujících vysoké styly s lidovými pořekadly a průraznými vulgarismy, se v aktualizovaném jazykovém provedení objevila v tu nejlepší dobu. Větší část z bezmála pěti set let od prvního vydání strávil Pantagruel na církevním seznamu zakázaných knih, a když se tak pročítám některými scénami, napadá mě otázka: o co lépe se asi této divoké grotesce povede v nadcházejících časech? Kdo na sociálních sítích sleduje diskuse o pozměňování textů, dobře tuší, kam mířím. Rabelais si z narušování nejrůznějších konvencí postavil textový stroj tak dokonalý, že jeho knihu dodnes můžeme vnímat v celé kráse všech závadností, jimiž je čtenář doslova zahlcen. Jak krásně to i po staletích nebohému člověku zní, když nachází velké dílo evropských teologů vedle stálého repertoáru z dějin své vlastní existence, když se víra poměřuje s výměšky, když se exaltované velebení …