Přeložili Alena Bakešová a Josef Velek
Filosofia 2022, 394 s.
Strukturální přeměna veřejnosti je první velká Habermasova kniha. Německý filosof se v ní věnuje ustavení, proměnám a rozkladu buržoazní společnosti v době od 18. století do nástupu masových médií po druhé světové válce. Postupuje tedy od rozprav vedených tváří v tvář v salonech či kavárnách přes éru formovanou literaturou a časopisy, jež četla „celá“ (buržoazní) společnost, k nástupu rozhlasu a televize v době, kdy se procesem demokratizace „veřejnost“ zásadně rozšířila. Sociální dějiny se v jeho práci setkávají s interpretací klíčových filosofických a později i společenskovědních textů a mediální analýzou, z nichž poměrně plasticky – i když nepříliš strhujícím jazykem – vyvstává, jakým způsobem se veřejnost ve Francii, Velké Británii a Německu formovala. V době, kdy Jürgen Habermas svou práci psal, byl fenomén infotainmentu teprve v zárodku. My jej v současnosti zažíváme v podobě natolik rozvinuté, že Habermasem popisovaná bulvarizace veřejného diskursu poválečných let působí až idylicky. Z toho je zároveň patrné, že se Habermasova kniha, poprvé vydaná v roce 1962, nutně historizovala a antikvovala. Tím spíš ale může posloužit jako vstup do problematiky významu veřejnosti a vedení veřejné rozpravy. Té rozpravy, kterou internet původně měl demokratizovat – a dnes nás naopak drží v oddělených bublinách a vyhrocuje třecí plochy, takže se skutečný rozhovor stává obtížnějším než kdy dřív.