A Studio Rubín, Praha, psáno z reprízy 4. 5. 2023
Jako by Michal Hába pomalu začal ztrácet dech. Nedávná tvorba provokativního divadelníka, který se v průběhu minulé dekády prosadil nejen politicky angažovanými tématy, ale i osobitým režijním stylem a originálním uchopením některých kanonických děl, se začíná protivně cyklit. Tuto tvůrčí stagnaci mi bohužel potvrdilo zhlédnutí monodramatu s dlouhým, ale dostatečně sexy názvem Budoucí lokální hvězda Hochman hraje bývalou globální hvězdu Thunberg. Inscenaci uvedlo loni v červnu olomoucké Divadlo na cucky. I když pominu technické nedostatky jejího pražského uvedení (nefungovala většina techniky a při převozu se poztrácelo i několik rekvizit, což herec zjistil až na jevišti), bylo na díle znát, že vzniklo narychlo a celé je postaveno na jednoduché myšlence, jaká člověka napadne po pár pivech: herec Mark Kristián Hochman se po vyslechnutí poselství švédské aktivistky rozhodne stát filmovou hvězdou, aby přesvědčil světovou veřejnost o potřebě okamžitého zastavení fosilního průmyslu. Vtípek bylo ale potřeba roztáhnout na plochu jedné a půl hodiny. Hába proto sahá po osvědčeném balíčku s ironií, uzávorkováním a doslovnými výklady metafor. Tuto ekvilibristiku Hochman podává stejným způsobem jako většina režisérem vedených herců, jen o něco afektovaněji. Spíše než závěrečný apel mi v hlavě zůstal chytlavý refrén písně Beds Are Burning a nepříjemný pocit zklamání. Přesto s očekáváním vyhlížím Hábovo zpracování Ibsenova Peera Gynta, které na začátku června uvede ústecké Činoherní studio.