Italská vláda vedená krajně pravicovými silami má za sebou prvních šest měsíců mandátu. Předpovědi o rychlém rozpadu koalice se nenaplnily a premiérce Giorgii Meloni se daří budit zdání, že vede relativně standardní politické uskupení. Jaká rozhodnutí zatím její kabinet učinil?
Premiérka Giorgia Meloni se chlubí, že její vláda „nikdy nespí“. Po prvních sto dnech mandátu uvedla, že kabinet učinil sto různých rozhodnutí a zasedal dokonce i na Prvního máje. Její vláda však zatím nic zásadního neschválila, spíše se zaměřila na „dárky“ pro voliče či mírné úpravy parametrů. Jedinou větší změnou bylo zpřísnění vyplácení podpůrné dávky v chudobě, které se v Itálii říká občanský příjem. To byla ostatně jedna z priorit pravicových sil, podle nichž dávka podporuje dobrovolnou nezaměstnanost. Vláda rozhodnutí přijala v době, kdy klesá kupní síla domácností kvůli vysoké inflaci a dlouhodobě nízkému růstu platů. Naopak radovat se mohou živnostníci, a to díky novým úlevám a menšímu tlaku finančních úřadů.
Migranti a Rusko
Dalším krokem bylo schválení kodexu pro lodě humanitárních organizací, které zachraňují migranty ve Středozemním moři. Italská vláda se tak otevřeně přihlásila k názoru, že přítomnost záchranných lodí přitahuje migranty ze severu Afriky. Nová pravidla začala platit na začátku roku a víceméně se dodržují, jak ukazuje i nízký počet sankcí, jež úřady udělily. Vládní teze se ale vůbec nepotvrdila. Od začátku roku se počet migrantů, kteří připluli do Itálie, zečtyřnásobil a unijní pohraniční agentura Frontex se domnívá, že letošní rok bude z hlediska migrace podobně intenzivní jako léta 2015 a 2016. Kodex pro plavidla humanitárních organizací tak přinesl pouze vyšší náklady provozovatelům lodí. Meloni se mezitím chlubí, že ostatní státy Evropské unie souhlasily s jejími tezemi o migraci: že se jedná o celoevropský problém a že je nutné spolupracovat se státy původu a tranzitu. To jsou ovšem jen obecné fráze bez konkrétního obsahu.
V zahraniční politice se nicméně Itálie dokázala vyhnout větším faux pas. Krajně pravicová vláda, jejíž představitelé v minulosti neskrývali své sympatie k Vladimiru Putinovi, neprovedla takřka žádnou změnu v postoji, jejž vůči Ukrajině zastával předchozí premiér Mario Draghi. Tím si Meloni v zahraničí zřejmě vysloužila jistý kredit, ačkoliv pravděpodobnost, že by se Itálie v tomto ohledu stala druhým Maďarskem, byla nízká. Bez ohledu na rozmary proputinovců, jako jsou Matteo Salvini či Silvio Berlusconi, si Washington své zájmy v italské politice dokázal vždy spolehlivě prosadit.
Hodný a zlý policajt
V zahraničí se Meloni snaží vzbudit dojem, že se v Itálii vlastně tolik nezměnilo. Tento dojem posiluje i její relativně strohé a uměřené vystupování. Evidentně to funguje, když i pozorný pozorovatel evropské diplomacie Karel Schwarzenberg v komentáři pro deník Právo napsal, že italská premiérka „vytlačila ty opravdové extremisty, jako byl Salvini a další“. Po pravdě Meloni povýšila hru na hodného a zlého policajta na vládní kulturu. Zatímco sama zaujala uměřený postoj, její spolupracovníci žádné zábrany nemají. Nejaktivnější jsou dva vysocí představitelé premiérčiny domovské strany Bratři Itálie, předseda senátu Ignazio La Russa a ministr zemědělství a potravinové suverenity Francesco Lollobrigida, který je premiérčiným švagrem a rád řeční o ochraně italského etnika, případně brojí proti pojídání hmyzu a cvrčků, což je poslední hit mezinárodní konspirační scény.
Benevolentnější interpretace tvrdí, že Meloni obklopují muži, kteří neumějí držet jazyk za zuby. Strategie uměřené premiérky a prostořekých spolustraníků má však politické ratio. Umožňuje totiž Bratrům Itálie oslovovat tvrdé jádro příznivců, kteří by mohli být zklamaní, že jejich političtí oblíbenci nejsou tak rázní jako během předvolební kampaně. Mohlo by se zdát, že strana s preferencemi kolem třiceti procent nemá zapotřebí opečovávat tento relativně malý elektorát, ovšem Bratři Itálie při posledních volbách bodovali hlavně díky protestním hlasům – a ty se mohou velmi rychle přesunout jinam.
Zatím se však premiérka Meloni o své preference nemusí příliš obávat. Bratři Itálie si stále drží pohodlný odstup od opozičních sil – Demokratické strany a Hnutí pěti hvězd. Ty zatím nenalezly témata schopná oslovit zklamaný levicový elektorát, který při minulých volbách z větší části nevolil, a přitáhnout tím protestní hlasy. V posledních týdnech se však začínají mobilizovat odbory, podle nichž vláda jen nečinně přihlíží poklesu životní úrovně italských domácností.
Příštím velkým testem pro vládní síly budou volby do Evropského parlamentu. Meloni stojí v čele Evropských konzervativců a reformistů, k nimž patří mimo jiné i česká ODS nebo polské Právo a spravedlnost. Meloni, Petr Fiala i Mateusz Morawiecki by zřejmě chtěli navázat užší spolupráci s Evropskou lidovou stranou (EPP), aniž by se ovšem největší unijní pravicovou formací nechali pohltit, a zlomit tak dlouhodobý unijní tandem se socialisty.
Autor je spolupracovník redakce.