Vypravěčská dřina

Vzpomínky na úhoře Anny Cimy

Druhá kniha spisovatelky Anny Cimy je opět o Japonsku. Tentokrát popisuje detektivní pátrání po zmizelém novináři. Vyprávění je stylisticky propracované, protkané aluzemi na mytologii a plné pochroumaných mezilidských vztahů, jako celek však próza zůstala nedotažená.

Druhý rozsáhlý román Anny Cimy Vzpomínky na úhoře vyšel na sklonku loňského roku. Předvánoční sestavování čtenářských žebříčků a konkurence jiných objemných titulů, které se většinou vynoří během podzimu, ho na nějakou dobu upozadily. Stalo se tak ale nezaslouženě, neboť kniha patří k těm titulům tuzemské beletrie poslední doby, které si zaslouží pozornost.

Cima je nepochybně jednou z našich nejnápaditějších autorek. Ve svých prózách se nezabývá komunistickou minulostí, nezajímá se o český venkov, nesklouzává k laciným politickým proklamacím ani se nesnaží vyhovět duchu doby a za každou cenu do textu propašovat angažovanost a aktuální témata. Sází spíše na sílu vyprávění, jazyk a imaginaci, přičemž inspiraci pro oba romány jí poskytly roky studia japanologie i osobní zkušenost s japonskou kulturou.

 

Tři hrdinky

Vymírání úhoře japonského v důsledku lidské činnosti, které se propsalo i do názvu knihy, představuje pouze první tematickou vrstvu, která není ústředním …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě