První, druhá, třetí… desítky dodávek zásahových policejních jednotek CRS projíždějí historickým přístavem v jihofrancouzském Cannes. Lidé večeří a baví se – zřejmě o filmech. Protesty proti důchodové reformě se měly dotknout i místního festivalu, svátku sedmého umění a toho francouzského zvlášť. Ale nakonec se ho nedotkly. Měly utrum – Francie přece nebude prát své špinavé prádlo před celým světem. Konání manifestací během nejprestižnější a největší filmové přehlídky nebylo povoleno. Přesto canneská prefektura očekávala, že by k nějakému narušení pořádku mohlo dojít. Třeba k výpadkům proudu při projekcích – například při uvedení nového Indiany Jonese nebo v průběhu kritizovaného filmu Jeanne du Barry s Johnnym Deppem. Za něj si festival vysloužil obvinění z přehlížení sexuálního násilí nejen ve filmovém průmyslu. To všechno by pro organizátory znamenalo trapas, a policie proto byla neustále ve střehu a hlídala i rozvodnu elektřiny ve čtvrti La Bocca, která zásobuje velkou část města. Výpadky proudu na pár hodin zaznamenaly hotely, které lemují slavnou promenádu La Croisette, takže celebrity možná nemohly v klidu poobědvat, ale premiéry proběhly, jak měly. Zlom nastal až v samotném závěru, při slavnostním vyhlášení festivalových cen. Zlatou palmu získal francouzský snímek Anatomie pádu a jeho režisérka Justine Triet nenechala nic náhodě: využila pozornosti celého světa k tomu, aby dala jasně najevo, o co ve Francii v současné době jde: „Země se jednomyslně staví proti důchodové reformě a neoliberální vláda využívá svou moc, aby protesty potírala, a to ve všech sférách. Komodifikace, kterou hájí neoliberálové, ničí jedinečnost francouzské kultury a kinematografie není výjimkou.“