Zakladatel skupiny Pink Floyd Roger Waters se v poslední době v médiích objevuje poměrně hojně a většinou v nelichotivém světle, ať už pro své názory na řešení rusko-ukrajinského konfliktu (podporuje totiž uzavření míru i za cenu toho, že Ukrajina přijde o část svého území), anebo proto, že chce natočit novou verzi alba Dark Side of the Moon, které mnozí považují za nedotknutelný hudební klenot. Na svých koncertech používá kostým připomínající nacistickou uniformu, čímž zjevně odkazuje na film Alana Parkera Pink Floyd: The Wall, a nad publikem nechává povlávat nafukovacího čuníka s Davidovou hvězdou. Je proto mnohými považován na antisemitu a v Německu dokonce čelí policejnímu vyšetřování. Jak se hudebník s radikálně levicovým smýšlením stal „antisemitou“? Jednoduše tak, že si dovolil bojovat za práva Palestinců žijících na území Státu Izrael. Na jeho koncertech se například vedle obřího nápisu Anna Franková objevuje jméno Šírín Abú Áqilové, palestinské reportérky stanice al-Džazíra, kterou loni zastřelila izraelská armáda. Skutečnost, že kritika bezohledné politiky Židovského státu vůči palestinskému obyvatelstvu je velmi často interpretována jako projev antisemitismu, lze považovat za husarský propagandistický kousek izraelské vlády. Podle stejné logiky by pak samozřejmě bylo možné kritiku Putinova režimu zaměňovat za nenávist k Rusům, kritiku Orbánovy politiky za nenávist k Maďarům nebo kritiku kroků Evropského parlamentu za nenávist vůči Evropanům. I u nás se objevují hlasy, které si antisemitismus spojují s kritikou Izraele. Často to bývají zastánci konzervativních hodnot, kteří se cítí být omezováni zlovolným Bruselem, ekologickým aktivismem či LGBTQ hnutím a samozřejmě vším, co zavání levicí a komunismem. Tito strážci osobní svobody, která se často smrskává na právo cestovat na dovolenou a kdekoli zdarma zaparkovat své auto, zpravidla nemohou lidem jako Roger Waters přijít na jméno, protože se snaží hájit i svobodu ostatních, třeba Palestinců. – Ať si každý klidně dělá, co chce…, pokud chce to, co já.