Více než půl roku po své premiéře v Benátkách, kde získal cenu za režii, se do našich kin dostává nejnovější film Luky Guadagnina, nazvaný Do morku kostí. Právě tam ostatně začíná i končí vztah dvou mladých vyvrženců Maren a Leeho, kteří na cestě americkým Středozápadem okusili své pravé já.
Čím pevněji do popkultury vrůstá nějaké monstrum, tím silnější je tendence vtisknout mu lidské rysy a emoce. Především v příbězích žánru young adult, které jsou primárně určeny dospívajícím, se z upírů, vlkodlaků a outsiderů nadaných paranormálními schopnostmi stávají rozervaní romantičtí antihrdinové. Metafora pocitu jinakosti a vykořenění během přechodu z dětství do dospělosti ovšem nezůstává jen v hájemství juvenilních braků, naopak s tímto typem látky poslední dobou pracují i výrazní autorští filmaři. Vznikají stylově pozoruhodná díla, v nichž dospívání představuje komplikovaný a nejednoznačný terén, kde se nelze spolehnout ani na vlastní rodinu, jež zde bývá zdrojem traumat. Například Joachim Trier natočil film Thelma (2017) o dívce, která dovede vlastní myslí přetvářet realitu, a Julia Ducournau si rovnou založila autorskou značku na specifickém pojetí tělesného hororu poté, co se prosadila debutem Raw (2016), jehož protagonistka v sobě objeví sklony ke kanibalismu.
Svérázný …
