„Být nemocná znamená oponovat“. V textech Karoliny Chasákové, jež byly původně součástí autorského videa, je stroze a důvěrně popisován jazyk, kterým mluvíme o nemoci jako o osobním selhání, a stavíme se tak do pozice poražených. Sama umělkyně nepovažuje zdraví za normu.
O nemocném těle se mluví jako o těle, které je nějak špatně nenormální.
Co když ale jenom netoleruje to, co ostatní těla tolerují?
Pojmenování vázající se k nemocné:
„chronická pacientka“,
„nemocná pacientka“,
„pacientka s tou a tou diagnózou“,
„doživotní pacientka“,
„dependentní pacientka“,
„závislá a závisející pacientka“,
„ta, která není zdravá“,
„ta, která to má v životě těžký“,
„chudinka“,
„mrzačka“,
„invalidka“.
Nemoc se obvykle spojuje s jedincem, běžně je vnímána a je o ní mluveno jako o něčem prapodivně spadajícím do osobních záležitostí. Ani covid tohle nezměnil.
Pokud není „zdravá“, společensky selhala a tento neúspěch se stává její osobní chybou. Nemoc, především její vleklá podoba, se tak stává její zoufalou, nikdy nekončící snahou ze systému sociálního …
