Už v raných textech George Orwella narazíme na motivy, které prostupují celým jeho dílem. V prózách, jež žánrově oscilují mezi reportáží, esejem a povídkou a které vycházejí z autorových barmských zkušeností, se řada podstatných témat vyjevuje v líčeních konfrontace člověka a zvířete. A to tím působivěji, čím věcnější tyto pasáže jsou.
„Bylo to v Barmě jednoho zmoklého rána v období dešťů. Jako odraz žlutého staniolu padalo do vězeňského dvora přes vysoké zdi neduživé světlo. Čekali jsme před celami odsouzenců, což byla řada přístřešků s dvojitými mřížemi, připomínajících zvířecí klece.“ Tak začíná Poprava oběšením z roku 1931, první publikovaný esej Erica A. Blaira. Stejně jako v textu Jak jsem střílel slona z roku 1936 zde autor kritizuje britské impérium a zároveň ukazuje, že jediným skutečným svědkem hrůzy může být zvíře.
Psíma očima
Mladý Blair sloužil jako důstojník britské policie v Barmě mezi lety 1922 a 1927, Poprava oběšením byla vydána o čtyři roky později. Název lakonicky shrnuje veškerý děj: pověšení odsouzeného hinda. Již úvodní věty přitom naznačují, že zde reportážní a esejistická forma hraničí s povídkou. Právě rozkročení mezi vyprávěním a komentářem oživuje autentickou zkušenost, aniž by se vytratil apel. Rodí se metoda, kterou najdeme i v autorových nejslavnějších …
