Český překlad životopisu Josipa Broze Tita od Jože Pirjevce je přehledem politických dějin Jugoslávie, ale fenomén jejího vůdce objasňuje jen zčásti. Přesto osvětluje mnohé momenty, bez jejichž znalosti lze jen stěží přemýšlet nad dějinami někdejšího multietnického státu a jeho verzí socialismu.
„Soudruhu Tito, bílá fialko, / tebe miluje veškerá mládež. / Soudruhu Tito, národní poklade…“ Dobře si pamatuji okamžik, kdy jsem tuto píseň, pocházející ještě z partyzánských dob, slyšela poprvé. Byla druhá polovina devadesátých let, v televizi běžel jeden ze západních dokumentů o dějinách Jugoslávie, které televizní stanice v souvislosti s probíhající válkou ochotně vysílaly, a moje máma se ozvala z vedlejší místnosti: „No to snad ne!“ Vzápětí ale dodala, že Tito „byl, jaký byl, ale alespoň tam dokázal sjednat pořádek“.
Podobně jako mnozí autokraté 20. století je i osoba Josipa Broze (jak znělo Titovo občanské jméno) opředená mnoha mýty a zavádějícími interpretacemi. Byl to brutální Stalinův žák, nebo prozíravý politik? Válečný hrdina, nebo komunistický papaláš? Kým doopravdy byl Tito, kterého obdivovaly politické elity Západu a který se nakonec rozhodl budovat moderní socialistický stát bez diktátu Moskvy, přičemž však zároveň až …
