Vrátíte-li se jako absolventka či absolvent humanitního studia na pražských univerzitách do rodného maloměsta, ocitnete se ve zvláštní situaci neporozumění a nesouladu. Postupem času přivyknete specifickým životním podmínkám a stanete se zvláštním živočišným druhem, existujícím mezi dvěma světy a nepatřícím ani do jednoho z nich. Marně se dožadujete kulturních, uměleckých a intelektuálních standardů, které jste si v době studií vybudovali, zoufáte si nad duševním strádáním. Zároveň si vytváříte pouta k místním, poznáváte jejich úhel pohledu, a tak se vám pomalu vzdaluje perspektiva vašich přátel z vysokoškolských let. Všimnete si, že rapidně vzrůstají vaše sympatie k novým známým, když se ukáže, že mají k „vašemu městu“ vazbu, a objevíte v sobě podezření, že všechny problémy mají původ v Praze.
Pokud máte umělecké vzdělání, možná se ocitnete v pozici zaměstnance „regionální galerie“. Zájem o regionální instituce v poslední době roste, jakkoli je …
