„Běžíš a za každou zatáčkou čekáš, že se objeví cílová rovinka,“ říká o svém životě po 24. únoru 2022 ukrajinská běžkyně Orysja Demjaňuk. Aby se cíl přiblížil, rozhodla se pomáhat ukrajinské armádě prostřednictvím sportovních akcí. Podařilo se jí tak vybrat peníze na obrněný transportér pro jednotku, ve které slouží její manžel a bratr.
Nejprve několik hrůzných faktů. Od začátku plnohodnotné invaze do 12. dubna 2023 následkem činů okupantů zahynulo 262 ukrajinských sportovců a bylo zničeno 362 sportovišť. Každým dnem tato čísla rostou.
V mém feedu se každý den objevují černobílé fotografie běžců, boxerů, ragbistů, fotbalových trenérů, basketbalistů, kteří už nikdy nenastoupí do ringu, nevstřelí trojku, nezaběhnou osobní rekord, nezískají vysněné zlato.
Tento příběh pojednává o životě jedné ukrajinské sportovní rodiny a o jejím příspěvku k boji za vítězství. Sportovci dobře znají jeho cenu a dokážou se nevzdávat na cestě k cíli, byť byla sebetěžší.
„Můj život po 24. únoru připomíná maraton,“ říká Orysja. „Nepřipravoval ses, ale musíš běžet. A tak jakoby běžíš a za každou zatáčkou čekáš, že se objeví cílová rovinka. Zrychluješ, dobíháš, a ona je tam další zatáčka, a ještě další… A ty nevíš, kolik jich bude. Myslela jsem si, že cílová rovina tu bude na jaře, pak v létě, …
