Polsko má nejdrastičtější úpravu potratové politiky v Evropě – v jejím důsledku zemřelo už několik žen. Represivní přístup k matkám se odráží i v soudním rozhodování ve sporech o dítě, v nichž jsou samoživitelky často nesmyslně sankcionovány. Otázka potratů se může stát jedním z hlavních témat podzimních voleb.
V lednu uběhly dva roky od úplného zákazu interrupcí v Polsku. Připomeňme, že k němu došlo uprostřed pandemie a podivnou politickou „oklikou“: zásahem soudní moci. Vládě loajální ústavní soud tehdy prohlásil takzvané eugenické interrupce (v případech poškození embrya) za protiústavní. Šlo přitom o jednu z výjimek umožňujících legální interrupci (vedle znásilnění, incestu a ohrožení života či zdraví matky), která pokrývala takřka všechny legální potraty v Polsku.
Děj se vůle Boží
Těhotné Polky tak sice mají stále právo na ochranu života a zdraví, v praxi je však toto právo stále slabší. Přednost má embryo a těhotné ženy umírají za podivných okolností v nemocnicích, což na pojem „pro-life“, kterým se celosvětově zaštiťují stoupenci zákazu interrupcí, vrhá podivné světlo. Jde přitom vskutku o život. V Polsku jsou si totiž všechny životy rovny, ale některé si jsou rovnější. Právo nenarozeného života (embrya) převážilo nad právem …
