Před pár týdny jsem vstoupil do jiné dimenze. Oblohu nepotáhla bouřková mračna, svět nezalil tajemný přísvit, čas se nezastavil ani nezrychlil; plynul dál v líném vedru letního odpoledne. Přechod „na druhou stranu“ ohlašovaly dvě obyčejné otázky. Ale nepředbíhejme.
Při pročítání inzertní rubriky časopisu Posel záhrobní se člověk občas neubrání emocím. Třeba na zadní straně obálky čísla z roku 1925 čteme: „Kolářský dělník, starší, hledá místo do spiritistické rodiny, kde by mohl pracovat jak tělesně, tak i duševně. Lask. nabídky buďtež řízeny na adresu: Mořic Pokorný, Bohuslavice č. 122 u Kyjova, Morava.“ V jiném vydání měsíčníku z téhož roku je zase otištěno: „O jakékoliv zaměstnání trvalé prosí poctivý a spravedlivý mladší muž. J. Mach v Loučeni č. 155 u Nymburka.“ Za srdce chytne „vdova 40letá, s 1 dítkem“, která „hledá místo ku vedení samostatné domácnosti, do obchodu neb za hospodyni. Mluví česky, německy a maďarsky.“ …
