S novou ředitelkou Galerie Jaroslava Fragnera Karolínou Pláškovou jsme hovořili o tom, jak dnes nejlépe vystavovat architekturu a jak se mění podmínky práce v oboru. Jak to, že je v Česku tak obtížné založit odbory, a proč architekti neradi spolupracují?
Od letošního roku vedete výstavní prostor zaměřený výhradně na prezentaci architektury. Jak by měla Galerie Jaroslava Fragnera (GJF) pod vaším vedením vypadat?
Mým cílem není vystavovat panely s popisy a fotografiemi budov, ale spíš vybírat témata, která pojímají architekturu v širším kontextu. Například současná výstava Architektura jako práce tematizuje, jak architektura vzniká. S online nástroji, které dnes máme, s weby nebo sociálními sítěmi, které jsou dostupné všem, mi přijde zbytečné architekturu prezentovat tradičními způsoby. GJF nemá žádné vlastní sbírky, které bychom mohli vystavovat, ani kapacity na vlastní kurátorování, proto mám v plánu připravovat výstavy s dalšími subjekty. Chtěla bych navázat na to, co jsme dělali s bývalým děkanem brněnské Fakulty architektury Janem Kristkem v Prostoru pro angažovanou architekturu. Líbí se mi také koncept vídeňské galerie Magazin, kde expozice nespočívají ve vystavování objektů, ale v prezentování určitého tématu skrze …
