Biografie amerického historika a politologa Williama Taubmana sleduje kariéru Michaila Gorbačova coby stranického funkcionáře i jeho působení v čele Sovětského svazu. Kniha je však spíš studií typu osobnosti, kterou někdejší generální tajemník představoval, než obrazem doby, v níž žil.
Když noviny Sovetskaja Rossija otiskly jedné březnové neděle roku 1988 článek nazvaný Proč nemohu opustit své zásady, pod kterým byla podepsaná leningradská učitelka Nina Andrejevová, vyvolalo to v celém Sovětském svazu poprask. Krátký dopis, v němž si čtyřicetiletá učitelka chemie stěžuje na novou módu kritizování dříve nedotknutelných postav dějin SSSR, mnozí chápali jako signál odpůrcům nedávno započaté perestrojky, aby přešli do protiútoku. Dopis v následujících týdnech přetiskly stovky sovětských novin a jeho obsah projednávalo i politbyro komunistické strany. Jeho členové v textu viděli doklad zrady ve vlastních řadách – skoro nikdo z nich nepochyboval, že se pod jménem Nina Andrejevová ve skutečnosti skrývá některý z odpůrců Gorbačovových reforem a že chce mobilizovat veřejnost proti politice strany. Stejného názoru ostatně byl i Michail Gorbačov. Článek, v němž Andrejevová označila soudobou kritiku Stalina za výsměch „epoše spojené s bezpříkladnými činy celé …
