Americký nezávislý snímek Fremont původem íránského filmaře Babaka Jalaliho se po soutěžním festivalovém uvedení v Sundance a Karlových Varech, kde získal cenu za režii, dostává do běžné distribuce. Přináší křehký odraz každodenního života, intimity i touhy po změně, která nikdy nepřijde sama od sebe.
Čtvrtý film íránského režiséra a scenáristy Babaka Jalaliho, tvořícího v Evropě i Spojených státech, se tematicky váže k jeho předchozí tvorbě. Už jeho starší snímky Radio Dreams (2016) a Land (2018) vyprávěly o vytržení jedince z přirozeného prostředí či rodné země, sledovaly, jak se hrdinové potýkají s každodenní izolací, a charakteristické pro ně bylo i pomalé tempo. Jalali kromě filmové školy vystudoval východoevropská studia a politologii, což se do jeho tvorby silně promítá. Sociologické motivy však rozvíjí nenápadně, v pozadí děje a hlavní pro něj zůstává zachycení dopadu událostí na jednotlivce.
Krása obyčejnosti
Aktuální počin Fremont ve všech zmíněných aspektech pokračuje a představuje tvůrcovo dosud nejněžnější, ale také nejpreciznější dílo, za něž si z hlavní soutěže filmového festivalu v Karlových Varech odvezl cenu za režii, přičemž už v lednu byl snímek premiérově uveden na festivalu v Sundance, do jehož programové koncepce malých a osobitých humanistických …
