Tíživá ekonomická situace před prezidentskými volbami v Turecku dává tušit, že dosavadní prezident Recep Tayiip Erdoğan nemusí nutně obhájit svůj post. Přesný termín voleb není ještě znám, ale obavy z porušování lidských a ústavních práv jsou zcela namístě.
Turecko čekají možná nejzásadnější volby v jeho moderní historii. Současný prezident Recep Tayiip Erdoğan v nich může prodloužit své dvacetileté období u moci, v jehož průběhu se z demokraticky smýšlejícího politika stal autoritářským populistou s islamistickou a protizápadní rétorikou. V druhém případě zvítězí Národní koalice, tzv. stůl šesti, uskupení složené z hlavních opozičních stran (CHP, İyi parti), dvou nedávno založených stran (DEVA, Gelecek partisi) a dalších dvou pravicových stran (Saadet partisi, Demokrat Parti), jež pojí pouze jejich společný nepřítel Erdoğan.
Koalice zatím neoznámila svého hlavního lídra, horkým kandidátem je nepochybně současný předseda CHP Kemal Kılıçdaroğlu, podle některých expertů poctivý politik, podle jiných největší Erdoğanův fanoušek (v čele opozice stojí již dvanáct let a po většinu času se mu podařilo jen tiše přihlížet). Ještě donedávna byl ve hře oblíbenější a charismatičtější starosta Istanbulu Ekrem İmamoğlu, jehož se ovšem Erdoğan zbavil kontroverzním zatčením za urážku veřejných autorit. Té se starosta měl dopustit při komunálních volbách v roce 2019, v nichž ukončil pětadvacetiletý mandát vládní strany AKP, když zvítězil o jedno procento. Na Erdoğanův popud ovšem došlo k opakování voleb, načež İmamoğlu označil autority za blázny. V opakované volbě pak İmamoğlu zvítězil o celých deset procent. Žaloba přišla náhle před dvěma měsíci, a pokud ji vyšší soud schválí, současný starosta ztratí svůj post i možnost nadále působit v politice. Pokud nedojde k rozpuštění strany, svého vlastního kandidáta navrhne i prokurdská feministická a levicová strana HDP – v tom případě by její bývalý vůdce Selahattin Demirtaş kandidoval zpoza vězeňských mříží.
Taktizovat, jak to jde
Brzké vyřazení soupeřů ze hry bohužel není jediná Erdoğanova taktika, jak zvětšit zmatek před volbami. Koalice lidu, jak si říká vládnoucí koalice AKP a nacionalistické MHP, právě projednává předčasné volby. Při nich může Erdoğan těžit z chvilkového nadšení, které vyvolalo zvýšení minimálních mezd po Novém roce, i když bylo doprovázeno zvyšováním cen (především cigaret a alkoholu) a stále rostoucí inflací (nezávislé zdroje mluví o 138 procentech). Jeho kandidatura bude navíc ústavně v pořádku. Pokud by se totiž volby konaly v řádném termínu, tj. 18. června, mohl by ústavní soud rozhodnout o protiústavnosti jeho účasti, neboť už byl dvakrát v prezidentském úřadě. Je namístě se ptát, zda někoho vůbec ústavnost zajímá, respektive zda by ústavní soud plný Erdoğanem dosazených soudců rozhodoval nezávisle. Pro posunutí voleb je také nutný souhlas parlamentu, a tudíž i opozice. Ta už sdělila, že bude souhlasit pouze v případě, že by volby proběhly před 6. dubnem, kdy má v platnost vstoupit nové opatření redukující procento pro vstup do parlamentu z deseti na sedm procent, znevýhodňující právě opoziční koalici, jelikož by se do parlamentu mohlo dostat více menších stran podporujících AKP. V úvahu připadá i rozpuštění parlamentu, k čemuž má sice prezident oprávnění, ale významně by to oslabilo jeho veřejný obraz. Kdy a jak se volby odehrají, tedy stále není jasné.
Kromě ekonomicky katastrofální situace, která stojí za Erdoğanovou ztrátou popularity (v nedávném průzkumu se 58 procent populace vyjádřilo proti němu), otřásla důvěrou voličů říjnová exploze v dole Amasra, při níž zahynulo 41 horníků. Nejedná se přitom o první smrtelnou explozi v dole, pracovní podmínky horníků jsou dlouhodobě tristní. Erdoğanovo vyjádření pak rodiny zemřelých a sekulární voličstvo popudilo ještě víc: „Věřím v osud, takové útoky se budou dít vždy.“ Další političtí vůdci včetně předsedkyně İyi parti Meral Akşener zvolili rétoriku mučedníků. Naopak Kılıçdaroğlu vyjádřil soucit s nevinnými oběťmi, které přece v žádném případě nestály o to stát se mučedníky. Podle asociace Health and Safety Labor Watch (ISIG) v minulém roce v Turecku zemřelo při výkonu práce 1 843 lidí.
Proti vlastnímu lidu?
Experti varují i před zablokováním některých zpravodajských kanálů a zpomalením sociálních sítí v době voleb a sčítání hlasů. Tento mechanismus Erdoğan využil například při nedávném bombovém útoku na Taksimském náměstí. Smrtelný teroristický útok tehdy zabil na rušné obchodní třídě šest lidí, mezi nimi i devítiletého chlapce. Policie dopadla pachatele – dívku údajně napojenou na teroristickou skupinu PKK – téměř okamžitě po útoku a vzápětí také zahájila vojenskou operaci v Sýrii. Ulice zaplavily turecké vlajky a rakety dopadající na syrské území ozdobila jména šestice zahynulých. Atmosféra nápadně připomněla teroristické útoky, které zachvátily Turecko mezi lety 2015 a 2016 a vyústily ve vojenský puč, jehož selhání podle Erdoğanových slov sjednotilo polarizovaný lid. Za zmínku stojí fakt, že PKK se k teroristickému činu nepřihlásila. Spáchat teroristickou akci a nepotvrdit ji nedává podle bezpečnostních analytiků smysl. V některých případech to dokonce může znamenat, že vláda o útoku musela vědět. Sama jsem tehdy byla na cestě na Taksim a zpanikařila jsem, protože jsem neměla možnost dát rodině vědět, že jsem v pořádku. Zákaz příspěvků přitom vláda odůvodnila právě snahou nešířit paniku.
Vláda také velmi tvrdě zasáhla o necelé dva týdny později při nočním průvodu k příležitosti dne za eliminaci násilí na ženách. Tradiční demonstraci zakázala z obav z vysoké koncentrace lidí na místě útoku a policie zatarasila všechny přístupové cesty včetně dvou vstupů do metra. Více než sto žen bylo zatčeno, přičemž některé z nich se ani nedostaly na místo protestu. Dvě zahraniční studentky dokonce strávily několik dní v deportačním centru a na základě údajného neplatného povolení k pobytu byly deportovány do svých zemí – Ázerbájdžánu a Itálie (italská studentka byla v Turecku v rámci programu Erasmus). Tvrdé zásahy policie proti protestujícím nejsou v Turecku ničím novým a při nadcházejících volbách se to pravděpodobně opět prokáže bez ohledu na jejich výsledek.
Autorka studuje blízkovýchodní studia se zaměřením na Turecko na FF UK.